Byl to třetí vánoční den, byla puštěná malá černobílá televize a v ní večerní zprávy, ve kterých nakonec stručně ohlásili, že den předtím ve Švýcarsku umřel Charles Chaplin.

Ocelová pěst v hedvábné rukavici se ukazuje být jednou z nejúčinnějších politických zbraní. Kdyby to prosazovala polská konzervativní vláda, přišla by nejspíš už dávno o hlasovací práva v Evropské unii.

Je planeta Země kulatá, nebo placatá? Čím dál větší skupina lidí věří ve druhou možnost, přestože řada experimentů i záběrů z vesmíru ukazuje pravý opak. Komunita těch, kteří nevěří v kulatost Země, má své zastoupení i v České republice.

Slunečný den po mrazivé noci má kouzlo, ke kterému patří v nížinách romantické výhledy na vzdálené hory, při pohledu z hor zase paprsky odrážející se na hladinách rybníků tam hluboko dole.

Ladovské Vánoce zná každý. S koledníky ve sněhu, rozsvícenými kostely, vánočními ozdobami ze slámy a všechno obklopené černými lesy. Nepřipomínají nic, s čím bychom se mohli v běžném životě potkat, mají však připomínat atmosféru, kterou snad měly Vánoce v časech Josefa Lady.

Proč dopadly volby tak, jak dopadly, a vyvezly k moci ty, kdo sází na negaci a frustraci? Už padlo hodně různých vysvětlení. Stále ostřeji z nich vystupuje, že tím hlavním motivem je stoupající nedůvěra ve společnosti.

Některé stavy mysli a společenských nálad se těžko vysvětlují. Poslední měsíce a roky jsou přesně takové. Z různých signálů je zřejmé, že se lidé cítí relativně šťastní a spokojení. Ale chybí jim víra a důvěra, že si ten stav udrží, nebo se dokonce zlepší.

Anthony Burgess představil v roce 1962 knihou Mechanický pomeranč temnou vizi budoucnosti britské mládeže. Alex a jeho parta se flákají v baru Korova, kde do sebe pod tlakem perou drogu zvanou plus mlíko, aby pak po nocích rozjeli dávku ultranásilí: vykrádaček, znásilňování a čirého vandalizmu.

Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) byl 22. listopadu odsouzen poslední z řady obžalovaných, Ratko Mladić. Za vraždy a deportace tisíců bezbranných lidí dostal „pouze“ doživotí, bosenští Muslimové se přesto radovali.

Od září se v prostoru mezi Barmou (Myanmarem) a Bangladéšem odehrává dramatické stěhování národa, respektive etnické skupiny.