Teď už víme, že odvrátit řecký bankrot bude přinejmenším třikrát dražší, než se původně předpokládalo (konzervativní odhady mluví o 120 miliardách eur), a to ještě za nerealistického předpokladu, že se pomoci Řecka zúčastní všechny, i těžce zadlužené státy eurozóny, které by se musely okamžitě zhroutit.

K svojim dvom deťom sa s manželom rozhodli pridať aj adoptované rómske dievčatko. O svojich pocitoch a skúsenostiach začala písať blog. Získala zaň prestížnu novinársku cenu a novú profesiu. Dnes už nie je len blogerkou, ale aj sociálnou poradkyňou. Natália Blahová.

Každoročně s návalem léta dostávám pozvánku na nějaký mezinárodní letní kurz „evropských hodnot“ (bývalo jich víc, avšak nadšení i peněz zřejmě ubývá), který pro studenty humanitních (!) oborů organizují různé nadace s finanční podporou unie.

Šukar Dživipen – Pekný život. To je názov komunitného centra, ktoré sme s Vierou Dubačovou, Marekom Kapustom a manželmi Koledovcami zakladali pred dvoma rokmi v rómskom gete pri Banskej Štiavnici na Šobove.

Prečo sa z rómskeho problému zatiaľ na Slovensku nestala živá politická téma? Dôvody sú tri: 1. Naši politici nemajú fantáziu. 2. Na to, aby sa desaťtisíce našich Rómov, ktorí žijú na úrovni obyvateľov "tretieho sveta", vymanili z biedy, je potrebné dlhotrvajúce úsilie a množstvo malých, neviditeľných krokov. Nič pre politikov zajatých v štvorročných cykloch.

Existujú témy, kde sa zhodnú všetci. Napríklad takí Rómovia. Spýtajte sa naľavo či napravo a všetci vám povedia, že kľúčom k riešeniu je integrácia rómskych detí. Najlepšie v školách.

Trikrát o tom, ako je fajn mať nepriateľa. Poslúži ako strašiak aj fackovací panák, pred voľbami aj po voľbách, a niekedy je z neho napokon najlepší priateľ. Aj preto by si ho človek nemal unáhlene obesiť na kandeláber.

Srbská rómska hudobná skupina Kal vznikla v roku 1996 v meste Valjevo, asi 100 kilometrov na juhozápad od Belehradu.

Tak opět po roce radostně do Buchlovic na tradiční festival vína a literární seminář. Co je to však letos za nápad mluvit o víně a deficitu? A je víno opravdu věc tak samozřejmá, jak si pořadatelé zřejmě představují, když má tolik nepřátel? Kupříkladu takový abstinent víno chápe jen jako nebezpečnou drogu, které se vyhýbá. Ve stejném předsudku žije i muslim, považuje víno za al – ko – hol, rozdíl mezi vínem a spiritusem nikdy nepoznal, a proto i on soudí, že víno je droga a nikoli nápoj, podobně jako alkoholik, který se chce co nejrychleji opít. „Kdo však nenávidí víno, hřeší, přestože je to hřích bezejmenný,“ říká Tomáš Akvinský, víno je přece nápoj sakrální. Češi na rozdíl od Moravanů na tom také nejsou nejlépe. Pijí převážně únavný studený, ospalý a trudnomyslný nápoj. Aby ne, když jim v mládí servírovali náhražky – Pražský výběr, Ostravský kahan, Svíčku a dnes krabicové víno z Čile nebo z Moravské vinařské oblasti. Ví snad někdo, kde se nachází ona moravská oblast?

Evropská společnost trpí odedávna podivnou zálibou v předvídání neznámé budoucnosti. Zatímco ale současníky Julia Verna ještě fascinoval technický vývoj a budoucnost si představovali v optimistických pokrokových barvách, dnešní přesycená znuděná a pečovatelským státem chráněná společnost se budoucnosti děsí.