Evropu obchází přízrak, a dnes už nejenom v pravicových, konzervativních a populistických médiích nebo v řeckých demonstracích, kde občas vlají vlajky unie s hákovým křížem. Už je dokonce i ve francouzské volební agitaci levice, která odmítá „fiskalunion”. Je to Německo. Poprvé od války, a je to už dlouhých 65 let, projevilo Německo (opět sjednocené) svou moc. A německý problém, jak se říkávalo, je zpět. Německo je pro evropskou mocenskou rovnováhu od pádu Francie příliš velké.

Je proti politike záchran v eurozóne a kritizuje manažment dlhovej krízy zo strany Angely Merkelovej. Centralizáciu EÚ považuje za škodlivú a sklamalo ho, že postkomunistické členské štáty sa proti nej nestavajú razantnejšie. Nemecký ekonóm Roland Vaubel.

Francúzske a grécke voľby postavili Berlín pred novú európsku realitu. V nemeckých médiách sa teraz vedie zaujímavá debata o zmysluplnosti eura i o tom, ako na výzvu „zástancov rastu“ reagovať. Slovensko zasahuje len jej slabá ozvena.

Geopolitika je späť. Počas uplynulých týždňov a mesiacov sa objavili hneď dve vážne geopolitické tvrdenia.

Spolkový snem schválil obrovskou väčšinou posilnenie Európskeho fondu finančnej stability. Nepomohol na slovenské pomery ani neobvyklý vstup Richarda Sulíka do nemeckej debaty. Pozornosť Európy sa tak pomaly obracia na váhajúcu Bratislavu.

Po nečakanom volebnom triumfe nad Robertom Ficom uplynulo len čosi vyše roka a koaličná štvorka stojí nad priepasťou.  Už nejde o Trnku či daňový úrad, tentoraz hrozí na pohľad vznešenejšia smrť: priamo na európskom oltári.

Keďže je pravdepodobné, že 440 miliárd eur v dočasnom eurovale nebude stačiť na záchranu veľkých krajín eurozóny a navýšenie tejto sumy sa dnes ukazuje ako nepriechodné, uvažujú experti o možnosti pákovania eurovalu.