V Anglii musí premiér čas od času a zvlášť před volbami obměnit vládní kabinet, čili své ministry, aby ti špatní, to znamená kritizovaní, vypadli, a naopak, ti chválení byli povýšeni.

Gaullistický český prezident Miloš Zeman si z vlastních přívrženců vytvořil vládu, sněmovna ji sice odmítla, ale hned se sama pro předčasné volby rozpustila, místo aby nechala zemanovce do června vyhnít.

Žhavé léto je snad už za námi. Horké bylo hlavně pro knihkupce a distributory. Vládne recese, platy stagnují, nezaměstnanost roste, národ panikaří, a tak se svět knih doslova zastavil.

Evropu obchází strašidlo deflace, čili politika státních škrtů a úspor, a následný pád do recese – jediným anglickým slovem „austerity“. A hledá se viník.

Ve Spojeném království už po dvě desetiletí od Maastrichtské smlouvy pomalu a nezadržitelně narůstá lidový odpor vůči EU, lépe řečeno proti integraci, proti federálnímu projektu vybudovat jednotný evropský národ a stát.

Zásady riadenia osobných financií je dobré vštepovať deťom odmalička. Z peňazí netreba robiť fetiš, ale ani tabu. Človek, ktorý už v detstve získa zdravé finančné návyky, nebude vo vyššom veku prekvapený prievanom v peňaženke.

Kniha významného anglického filosofa Rogera Scrutona O potřebě pesimismu (The Uses of Pesimism) je jako celé jeho rozsáhlé dílo zásadním příspěvkem k pochopení největších bludů, které ohrožují západní civilizaci.

Nepopiratelný je monumentální historický úspěch západní civilizace, byť už dnes neporoučí světu převahou svých neporazitelných strojních pušek, kanonů a křižníků i logistiky, jako v době evropských impérií.

Gutenbergův převratný vynález (první doložený tisk je z roku 1448) radikálně změnil dějiny lidstva. Technologie pohyblivých písmen osvobodila psané slovo z klausury klášterů a přestěhovala knihu do rukou renesanční inteligence.

Slyšeli jsme to z anglosaských a v Evropě hlavně z euroskeptických médií snad tisíckrát: úvěrová krize eurozóny není řešitelná prohlubováním nekonečné hospodářské agónie, německý diktát fiskální discípliny, čili snižování státních deficitů a další půjčky v hodině dvanácté nevyvedou postižené jižní státy z pomalého bankrotu, nenastartují v době všeobecné recese hospodářský růst, který by musel představovat dlouholetý dnes i v Německu naprosto nereálný tříprocentní roční HDP na konečné splacení dluhů.