Francouzi jsou strašní

žádnému národu v Evropě by se třeba neodpustilo, že jedí žáby, Francouzům ano, dokonce jsou za to obdivováni. Jedí dokonce ve velkém i koně, zvláště oblíbený je prý morek z velkých koňských kostí, který se zapíjí vínem Château Cheval Blanc. Tohle by si žádný jiný národ nedovolil, Francouzi bez problémů.

Jejich heslo Liberté, égalité, fraternité je absurdní, protože ty věci vůbec nejdou dohromady (svoboda s rovností jde asi tak dohromady jako lenost s výkonností), přesto jsou z toho všichni paf, když je pronáší. Vymyslel ho přitom během revoluce jeden demagog, který pak skončil pod gilotinou, když se uplatňovalo. Skutečnosti by lépe odpovídalo Nafoukanost, nedovtipnost a šilhavost – to poslední s ohledem na nejslavnějšího šilhouna 20. století Jeana-Paula Sartra, kterému nikdo nerozuměl, kromě jeho družky Simone de Beauvoir, kterou přesvědčil, že si nemá holit nohy, neboť je to stejně všechno nicota. Mnozí v tom vidí základ francouzské filozofie.

Komplikovanost, jakási vykolejenost mysli a snaha všechno obrátit naruby je vůbec úžasná francouzská vlastnost. Smyslem intelektuálního nihilismu, kterému se Francouzi oddávají od dětských let, je však ve skutečnosti připravit se týráním na oběd, který trvá i třeba šest hodin, přičemž se během něj schválně některé potraviny nechávají zkazit, aby lépe vynikl jejich existenciální rozměr. Na začátku jídla se nesmí popřát – jak to bývá v normálních zemích – dobrou chuť, během jídla se má smrkat do ubrousku a salát se nesmí krájet nožem. Obsedantní je obliba sýrů, které jsou považovány za posvátnou hmotu, a většina Francouzů se domnívá, že život vznikl ze sýra a též se v sýr obrátí. Zatímco jiné národy připouštějí, že prach jsi a v prach se obrátíš, u Francouzů to je: Sýr jsi a v sýr se proměníš. Kdyby kandidoval na prezidenta sýr, vyhrál by.