to byla osudová dějinná volba, kterou je třeba při všech turbulencích dějinných proměn stále znovu obnovovat a stvrzovat: nepatříme na Východ, ani nejsme nějakým „mostem mezi Východem a Západem“, patříme bytostně a jednoznačně k Západu. Západní civilizace nebyla a není rajskou zahradou bez chyb a problémů, ale je to náš domov, kam patříme svými duchovními kořeny, je to naše kulturní biosféra, za kterou máme spoluodpovědnost. 

Být její pevnou součástí – a bránit se všem, kteří by nás chtěli od Západu odtrhnout, je naším nejdůležitějším národním zájmem. Naše češství by bylo bez evropského a západního kontextu jen zatuchlým provincionalismem.

Evropa je opět ve válce. Válka, rozpoutaná snahou Putinova Ruska o genocidu Ukrajiny, se týká nás všech. Ruská propaganda se už netají tím, že agresi vůči Ukrajině považuje za pouhý počátek své expanze k obnově bývalé říše. Jsme povinni připomínat světu naši dějinnou zkušenost: ustupovat agresorovi nikdy nepřináší mír. Pokud by Evropa zradila Ukrajinu a nepomáhala jí ve spravedlivé obraně, povzbudilo by to agresory a násilníky na celém světě.