co jsi ty, milý Martine, dokázal za svůj život promyslet, napsat, udělat! Ještě že to jiní napíšou ve výčtech za mne – ostatně mají se oč opřít ve všelijakých vyhledávačích! Mohu se snad proto odvážit fabulovat o tobě volněji. 

Všeobecně se ví, že když po srpnu 1968 spadla klec, my v Čechách dostali po držce víc než vy. Nikdy bych se tím jako Čech nepovyšoval; byl to „trest“ za poněkud zpozdilý záchvěv českého utopismu – konzervativní, katolické Slovensko se vyhecovat nedalo. Mělo snad? Však ty jsi podle tohoto schématu šel za „nepodpis nesouhlasu“ s Chartou 77 pracovat na místo, o kterém bych já mohl jen snít… 

Šel jsem v téže době pracovat jako „dělník – čerpač“, měřit hladiny vody v navrtaných studnách, zatímco pro tebe nejvyšším trestem bylo to, co ti dodneška závidím: dělat terapeuta v léčebně závislých na alkoholu. To ti závidím, tato zkušenost mi chybí docela: osobní služba bližnímu svému jako profese.