zvykli jsme si, že vrcholní představitelé Evropské unie kritizují Maďarsko za porušování demokratických pravidel, pak některé ze středoevropských zemí více, nebo méně hlasitě Orbána podpoří a síla tématu pak pomalu zeslábne v koridoru napětí nízké intenzity mezi Bruselem a Budapeští.

Posledním případem byl troglodytní maďarský zákon omezující možnosti komunikovat témata spojená s homosexualitou. Většina velkých korporací inzerujících na právě probíhajícím ME v kopané se solidarizovala s menšinou gayů a lesbiček, takže jsme se dočkali mnoha duhových reklam právě na budapešťském fotbalovém stadionu.

Ve střední a východní Evropě je mnoho eurofobů, kteří se spokojí s okopáváním unijních kotníků a pasivně agresivními poznámkami směrem k Západu. Někteří z nich to dělají z teplých a solidně placených postů poslanců Evropského parlamentu. Orbán je jiné kafe. V těchto dnech přešel do ambiciózního protiútoku. Po svém projevu o EU si v evropském tisku si zadal inzeráty v podobě celostránkového manifestu s názvem O budoucnosti Evropské unie: Návrhy Maďarska. Jednoduchý text bílým písmem na černém podkladu s barevným státním znakem už na první pohled působí trochu zlověstně (ta černá!), ale rozhodně není přehlédnutelný. 

Sedm Orbánových bodů nedává logický smysl. Lze je všechny do jednoho jednoduše vyvrátit bez nutnosti podrobit text zvlášť hluboké analýze. V Bruselu se například nebuduje žádný superstát, k němuž nikdo nedal mandát, právě naopak – to, co se v „Bruselu buduje“ se odehrává na základě demokratického mandátu svobodně zvolených národních vlád a parlamentů, mimochodem, zvolených mnohem svobodněji než ty maďarské.