Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Komentár Tomáša Klvaňu: Neapolská choroba demokracie

.tomáš Klvaňa .komentáre .komentár týždňa

V Plzni měla premiéru divadelní hra Karla Steigerwalda Neapolská choroba v režii Břetislava Rychlíka. Jak Steigerwald, tak Rychlík jsou umělci, kteří se soustavně věnují občanským aktivitám.

steigerwald je novinář, Rychlík občanský aktivista. V rozhovoru pro divadelní program Steigerwald zmínil, že za Mečiara se Neapolská choroba hrála na Slovensku. Asi jim bylo úzko, dodal. Jako nám dnes (myšleno v Česku).

Hra vznikla v roce 1984 a je zarážející, jak moc se vyslovuje ke dnešku, ať jste z Plzně, Banské Bystrice, Györu nebo Krakova. Věta jedné z postav o tom, že líp už bylo v době, kdy jsme na to zlepšení čekali, je dnes pomalu legendární.

Naše společnosti, v nichž je sotva vylíhlé kuře liberální demokracie v existenčním ohrožení, se politicky odvíjejí ve dvou rovinách, rovině reality a její reflexe. Velká většina občanů a voličů je v důsledku postmoderního rozbití informačního prostoru zmatená propagandou, dezinformacemi a informačním chaosem. Ztratila se v rovině reflexe a realita jí uniká. Dalo by se napsat, že jsme chytli novou mutaci blbosti. Museli bychom však přiznat, že jsme blbci, a tak si raději vypůjčíme od klasika termín neapolská nemoc. Ve Steigerwaldově hře onemocní komoří akutním průjmem, ale protože je vyloučené, aby měl nejvyšší představitel tak přízemní problém, sám sebe diagnotiskuje coby trpícího pohlavní chorobou zvanou neapolská a sám také doktorům nadiktuje způsob léčby. Logicky to nedopadne dobře. 

 

BEZ VÁS SA NEPOHNEME

Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite