podívejme se třeba do Německa. Před několika měsíci se do čela předvolebních průzkumů vyšvihla Strana zelených a leckdo předčasně oslavoval další německou kancléřku. Jenže spolupředsedkyně strany musela pak čelit skandálu spojenému s plagiátorstvím a od té doby preference strany poklesly. Minulý týden měl silný finiš kandidát sociálních demokratů, jehož vzestup byl nepřímo úměrný jeho interesantnosti jako politické osobnosti: strana měla před měsíci kolem 15 procent, ale údajně nudný předseda (který jako ministr financí má nudnost v popisu práce) ji vytáhl těsně před nedělními volbami na 26 procent, a tedy do vedoucí pozice. A to je Německo pověstně stabilní zemí, kde se dlouhá léta pohyby o jednotky procent dlouze diskutovaly. Za posledních 39 let mělo Německo jen tři (!) kancléře a v porovnání se Slovenskem mělo o víc než polovinu méně trenérů fotbalové reprezentace. Němci mají rádi stabilitu a sázejí na jistotu. A přesto se i v Německu něco děje!