maminka kráčí, po boku má čtyř až pětileté dítě, zralé na kladení otázek. Místo toho matka telefonuje a o dítě příliš nedbá, dokud nedojdou k semaforům.
Jedeme kolem skutečně velkých staveb. Podívej, támhle Hrad, tohle je Národní divadlo. NE! Telefonický hovor je důležitější a dítě se prstíkem škrábe po nějaké elektronické potvoře.
Dnes po obědě jsem na ambulanci pod pultem recepce viděl asi dvouletého chlapečka jezdit prstíčkem po obrazovce (neříkej obrazovka, říká se monitor!!!) tabletu, zatímco jeho maminka sedící v křesle čekárny úpěnlivě hovořila do telefonu.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.