před dávnými roky, ještě v minulém tisíciletí, jsem vnutil své dceři Odysseiu. V krásném Šrámkově překladu a myslel jsem, že ve věku dospívání, ji uchvátí verše (pravda již mnokrát převyprávěného i přepracovaného) příběhu:

Štvaný muž bloudí, Múzo, sinými moři, ztroskotav svatou Tróji. Spatřil nesčetná města i mravy, poznal nezměrné strasti. Na vlnách bojuje se svými druhy o holý život a návrat do vlasti.

Namísto okouzlení mi tehdy má dospívající dcera nezatížená nutností kompromisů řekla: Mám dojem, že to byl pěkný hajzl.