v roce 1952 držela Británie ještě řadu kolonií. Postupem času se ekonomicky tápající stát dostal do krize, která vyvrcholila „zimou naší nespokojenosti“ v sedmdesátých letech. Jedna stávka stíhala druhou a lidé se ptali, zdali je tento „nemocný muž Evropy“ ještě vůbec zachranitelný, zda se dá politicky zvládnout. Ujala se věta: „Británie ztratila impérium, a ještě nenašla svoji novou roli.“ Odpovědí na krizi byly bolestivé reformy vlád Margaret Thatcher, které zastavily úpadek a nastartovaly optimismus, takže za vlád Tonyho Blaira se z Británie stalo centrum politických a kulturních inovací, což je pozoruhodné pro národ ctící především tradici.

Na nic z toho neměla panovnice vliv. Jako symbol spoluutvářející národní identitu se držela stranou politických zápasů. Ještě dnes se spekuluje, jestli byla pro brexit nebo proti němu: S určitostí to nevíme.