seznam chcimírů má další velké jméno. Není to žádné překvapení, chování za covidu je poměrně spolehlivý prediktor postoje k ruské invazi na Ukrajině.

 K meritu věci.

Milá Petro, v každém městě, které Ukrajinci dosud osvobodili, ať už to byla Buča, Izjum nebo Cherson, našli mučírny. Nebyla to náhoda, žádná soukromá iniciativa zdivočelých vojáků, ale státem posvěcená instituce, kterou si FSB naplánovala už před válkou, včetně systematizovaných míst mučitelů. Stejně tak byly ve velkých městech filtrační tábory, jejichž cílem bylo „přefiltrovat“ obyvatelstvo, „ukrajinské nacionalisty“ zabít, vzpurné deportovat do Ruska, zbytek bitím zastrašit nebo proměnit v kolaboranty.

Ukrajinské děti, jejichž krví se zaklínáš, milá Petro, jsou rovněž po tisících kradeny jejich rodičům a umisťovány k převýchově do ruských rodin.

Z knihoven na okupovaném území jsou po tisících vyřazovány ukrajinské knihy, děti na okupovaných území podstupují systematický brainwashing, protože Rusové si dovezli i své učitele. Cílem Ruska v této válce bylo totiž vymazat ukrajinskou identitu a jazyk.

Zápas, který se na Ukrajině vede, není zápas o nějaké území a abstraktní hranice, ale o konkrétní lidi, kteří tam žijí. Rusové v současné době okupují sedmnáct procent ukrajinského území, takže těch lidí jsou tam pořád miliony.

O ně se bojuje.

A o to, jestli budou mít šanci vyrůstat v normálním demokratickém státě, nebo v orientální despocii.

Ak si predplatíte tlačený .týždeň na ďalší rok, pomôžete nám prežiť a robiť to, čo vieme. Vopred ďakujeme.