z klasického liberalismu se během několika stovek let vyvinuly dva myšlenkové směry: sociální demokracie a neoliberalismus. První dává důraz na společenskou solidaritu, rovnost a ochranu slabších, druhý na kreativitu, podnikavost a individuální odpovědnost, přičemž oba směry v sobě v určité míře mají všechny tyto hodnoty a liší se v akcentech. Politika západních států po desítky, ba stovky let osciluje mezi těmito dvěma proudy v podobě jakéhosi kyvadla. Po druhé světové válce se v západní Evropě a do jisté míry také ve Spojených státech kyvadlo vychýlilo směrem k sociální demokracii. Během poválečného boomu to bylo logické. 

V Západním Německu a Francii vznikal a upevňoval se moderní asistenční stát, jenž si za cíl kladl znemožnění návratu sociálního utrpení z éry meziválečné hospodářské krize. Obě země vybudovaly výkonnou, sociálně citlivou ekonomiku. Podobným směrem se vydala Velká Británie, jež také, i když v menším, zažila razantní zvýšení životní úrovně. V šedesátých letech vyhlásil americký prezident Lyndon Johnson uprostřed vzrůstající prosperity program Války chudobě a posílil dávky nezaměstnaným a chudým.