na jednom albu Johna Calea zní kredit enigmatického britského producenta takto: „Eno: Eno.” Od Ena můžeme pokaždé očekávat nejen poutavou hudbu, ale taky něco netypického, něco nově promýšleného. Koneckonců nepovědomé a svobodně svéhlavé momenty vytvářel Eno jako producent Davida Bowieho, Talking Heads, Devo, Ultravox, U2, Jona Hassella, Laurie Anderson a dalších.  

V polovině 70. let se Eno zranil při autonehodě: z té doby se datuje legendární příběh o vzniku ambientní hudby. Když se zotavoval z poměrně vážného zranění, navštívila ho umělkyně Judy Nylon. Napadlo ji, že by bylo pěkné, kdyby mu v pokoji – jen tak tlumeně – hrála hudba. Položila na gramofon desku s barokní hudbou pro harfu a nechala ji hrát úplně tiše. Eno po jejím odchodu nedokázal vstát z postele, aby s hlasitostí něco udělal.