v dobách, kdy ve Spojeném království existovalo jen několik zapálených bluesových muzikantů, fanoušků a vstřícných majitelů hudebních klubů, se John Mayall zasloužil o přijetí Blues coby všeobecně uznávané hudební formy. Jeho neúnavná snaha vzdělávat, inspirovat a upoutat z něj udělala uctívanou bluesovou osobnost mezi hudebníky i fanoušky. Přijali ho jako o něco starší autoritu s obdivuhodnými znalostmi žánru. Viděli v něm také vystudovaného výtvarníka a grafika z manchesterské College Of Art se zkušenostmi vojáka z Korejské války.

Jako lídr skupiny The Bluesbreakers již od jejího vzniku podporoval a dával příležitost talentovaným muzikantům, kteří se stali stejně legendárními jako John Mayall sám. Seznam budoucích legend, které prošly jejími řadami a osvojily si blues za svůj vlastní hudební jazyk, je skutečně obrovský. John McVie, Eric Clapton, Peter Green, Aynsley Dunbar, Mick Taylor, Keef Hartley, Mick Fleetwood a Jack Bruce – ti všichni se významně podíleli na směřování kapely. Přičemž Mayall pro všechny vybudoval prostředí založené na anglickém pojetí městského rhythm’n’blues v chicagském bluesovém stylu South Side, v němž mohli uplatnit svůj talent a brzy se vydat vlastním směrem. 

Pocházel z Macclesfieldu v hrabství Cheshire. První zmínky o Johnovi najdeme v reportáži v Manchester Evening News. Jako patnáctiletý si postavil dřevěný příbytek v koruně stromu na zahradě svých rodičů. Bydlel v něm i později se svojí první manželkou. Americký jazz a blues objevil mnohem dříve díky sbírce otcových gramodesek s nahrávkami kytaristů Django Reinhardta, Charlieho Christiana a trumpetisty Louise Armstronga. Malého Johna to přitáhlo ke hře na klavír. Ve třinácti hrál ještě na kytaru, ukulele a foukací harmoniku. K jeho tehdejším vzorům patřili Big Bill Broonzy, Meade „Lux“ Lewis, Josh White a Muddy Waters.