k elektrické kytaře se Pat Metheny, rodák z Kansas City ve státě Missouri, dostal přes hraní na trubku. Jak sám zmiňuje, ke značnému zděšení jeho rodičů. Definitivně se do jazzu zamiloval "během deseti vteřin," když jeho starší bratr Mike, sám skvělý trumpetista, přinesl domů koncertní LP desku Milese Davise Four & More. V osmnácti odjel studovat hru na jazzovou kytaru na univerzitu v Miami. Vydržel to však jen pár dní, než studium přerušil a děkan mu nabídl místo učitele. Po roce a půl za katedrou potkal vibrafonistu Garyho Burtona a ten ho přemluvil k přestupu na bostonskou Berklee College Of Music
Ačkoliv je Metheny obvykle považován za jazzového kytaristu, je spousta jeho věcí téměř nezařaditelná. Najdeme v nich vlivy jazzu, rocku, country, klasiky nebo world music. Sám Pat přiznává, že je velkým příznivcem jakékoliv hudby a klíčovou pro něj je improvizace, jak se vyvinula za posledních sto let. Na sklonku sedmé dekády se mu naskytla příležitost založit společně s klávesistou Lylem Maysem vlastní soubor Pat Metheny Group. Tehdy jazzovou scénu ovládal spíše rockově zaměřený styl Mahavishnu Orchestra. Pat s Lylem se ale inspirovali kvartety Milese Davise ze šedesátých let. To jim umožnilo komunikovat mezi sebou během ohnivých improvizačních rozhovorů a pracovat s akordy, melodií a harmonií. Hodně jim v tom pomohl i nástup a neuvěřitelně rychlý vývoj syntezátorů.
Je pravda, že se Methenyho hudební dráha vyvíjela paralelně s technologiemi. Vždy zdůrazňoval, že se jejich využívání nikdy nebránil. Rád experimentoval i se samplováním, když si ve skladbě Antonia vyzkoušel možnosti, jaké tak tvůrčí osobnosti, jako je on, může nabídnout. Tajemný zvuk podobný akordeonu vytvořil spojením celé řady tónů sopránsaxofonu a vysokých not hraných smyčcem na basu. Ve chvílích, kdy měl pocit, že potřebuje posluchačům odvyprávět nějaký příběh, vždy sáhl po akustické kytaře a zůstal na pódiu osamocený.
Mezi takové nevšední chvíle patří i Methenyho sólový projekt Orchestrion (2010,) s nímž vyrazil i na celosvětové turné. Splnil si tak svůj dávný sen, když se postavil do čela jednočlenného „Orchestrionika“ bandu, složeného z akustických perkusí a mechanických nástrojů, na něž hrál pomocí elektromechanických a hydraulických ovladačů.
Pat Metheny je stále hudebně aktivní. Naštěstí ho neopouští ona lehoulinká, dechberoucí lyrika, která vždy poháněla jeho složité kompozice s přesahem za tyto obzory do textur a atmosfér, které se v jazzu často neslyší. Usilovně se věnuje práci ve vlastní hudební nadaci, vyučuje. Jako pedagog spolupracuje s nizozemskou Královskou konzervatoří, Thelonious Monk Institute Of Jazz a dalšími institucemi.