quincy Jones náleží společně s Davem Grusinem a Lalo Schifrinem k jedinečné skupině umělců, kteří si vydobyli své renomé nejprve v jazzu, než své schopnosti zúročili ve finančně výnosnější práci v televizi, filmu a populární hudbě, ale zároveň byli stále označováni za jazzové osobnosti. Byl přesvědčený o tom, že klíčovým poselstvím jazzu jsou cit a rytmus. Bez swingování by jazz jinak ostatní hudební žánry převálcovaly. Věřil, že si jazzová hudba a jazzmani proto musí vypracovat svůj vlastní jazyk.

jeho nástrojem byl orchestr

Jeho samotného nejvíce fascinoval orchestr. Dokázal s ním pracovat, jako by to byl jen jeden hudební nástroj. Jeho prostřednictvím sdílel své pocity, nálady a myšlenky. Podobně, jako Duke Ellington, bral při komponování a aranžování vždy na zřetel individualitu jednotlivých hráčů. Aranžmá psal svým sólistům „na tělo“. Volil proto vyváženou a uměřenou formu. Přes to dokázal dostat do svých skladeb ducha improvizace. „Takový pocit nedostanete do partitury jinak, než že vám hlava a srdce pracují společně. Jen tehdy začne partitura žít,“ svěřil se Quincy Jones a pokračoval. „Všechno, co cítíte, má potom volný průchod. Říkáte pravdu o sobě a pravda nemusí bolet. Jazz nebyl nikdy nic jiného než člověk, který o sobě říká pravdu.“