talentovaná jazzová a soul popová pianistka a zpěvačka Roberta Flack patřila mezi nejznámější zpěvačky sedmé dekády dvacátého století. Ve svých písních si doslova užívala pomalá tempa. Vychutnávala si každou zahranou notu. Její hlas obvykle volně plynul s lyrickými texty. Přitom dokázala najít klíčová místa, v nichž se položila do přednesu a zvýšila intenzitu. Náhlým přechodem do vokálního crescenda vás vytrhne z pohody a zdánlivé letargie. „Celou kariéru jsem se pokoušela skrze moji hudbu vyprávět příběhy, “ vysvětlila v jednom rozhovoru. Potvrdil to i renomovaný americký hudební a filmový kritik Stephen Holden: „Dokáže uchopit i ta nejotřepanější romantická klišé a dodat jim chvějivé pocity očekávání.“

Na klavír a varhany to zkoušela již od čtyř let. Její matka totiž chodila hrát na varhany v kostele. Otec se zase doma bavil hraním jazzu. Rodiče pro ni pak nechali zrekonstruovat stařičké pianino. Jako mladičká teenagerka Flack získala hudební stipendium na Howard University. V roce 1959 umírá Robertin otec. Ukončila studia s titulem bakalářka hudební výchovy. Nastoupila na místo učitelky hudby, Angličtiny a lektorky zpěvu na střední škole v Marylandu. Později učila v Severní Karolíně a Washingtonu D.C.