Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Eric Clapton slaví 80: „Jsem kytarista a milovník blues, který se pokouší zpívat.“

.radek Plichta .kultúra

„V 18 letech jsem nečekal, že se dožiju víc než 25 let, víte, a když jsem se dožil, byl jsem velmi zaskočený,“ prohlásil na začátku 21. století jeden z nejrespektovanějších bluesrockových kytaristů Eric Clapton, jenž dnes oslavuje 80 let.

Eric Clapton slaví 80: „Jsem kytarista a milovník blues, který se pokouší zpívat.“
Epic - Cash Box/Wikimedia Commons Eric Clapton (druhý zľava) so skupinou The Yardbirds v roku 1965.

kultovní bělošský kytarový idol generace MTV, rasistický tlučhuba a epidemiologický konspirátor 

I po více jak šedesáti letech v hudebním branži vládne kytarista Eric Clapton z podstaty velikášskému světu angloamerické rockové hudby. Výsostné místo v této hierarchii si udržuje takovým tím uvolněným, melodicky a harmonicky bohatým, jamujícím zvukem, který dominoval rockovým kapelám již na počátku 70. let. Neváhal a zapracoval k němu vlivy country music a reggae. Je zvláštní, že se nikdo další z bělošského kytarového bratrstva za tu dobu nepokusil z něj sejmout těžké břímě vůdce smečky interpretů zasněné hudby ve stylu jižanského rocku a cukrkandlových balad. Zůstává tím, kdo na svém milovaném Fenderu Stratocasteru, pojmenovaném Blackie, již na počátku bluesrockových věků vymyslel hodně zásadních riffů a spoustu nepoddajných doprovodných rytmů. 

Bez debat mu náleží zásadní role při úspěšném tažení blues a reggae u příznivců mainstreamové kultury. Ne nadarmo kdosi v polovině šedesátých let nastříkal na zeď londýnské podzemky nápis „CLAPTON IS GOD“ (Clapton je Bůh). Jeho hra byla na vrcholu v období existence skupiny Derek And The Dominos a jejich alba Layla & Other Assorted Love Songs (1970), dokud ho závislost na heroinu a alkoholu nepřipravila o zbytky spalujícího tvůrčího ohně. Přechod od nesmělého samotáře feťáka k rockové hvězdě v záři reflektorů trval více jak tři desetiletí a završil ho vlastně až v roce 2005. Tenkrát přišel za bývalými spoluhráči Jackem Brucem a Gingerem Bakerem s návrhem na jednorázový reunion Cream. Odehráli čtyři koncerty v Royal Albert Hall a další tři v říjnu v Madison Square Garden.  

Přestože většinu jeho repertoáru vždy tvořily covery černošské hudby, neodolal vyslovit rasistické útoky a urážky. V roce 1976 pronesl během birminghamského koncertu skandální projev, během nějž varoval proti kolonizaci Velké Británie „černými“. Prohlašoval, že britská vláda musí „dostat cizince pryč“ a pak opakovaně vykřikoval heslo rasistického a fašistického hnutí National Front „Keep Britain White“ (Udržme Británii bílou). 

 

BEZ VÁS SA NEPOHNEME

Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite