není na levém břehu jako Quartier latin, nýbrž na pravém a sídlí na v několik humanitních fakult, především filozofická a právnická. Jejím historickým centrem je Klementinum. Tedy mohlo by být.
Do Klementina v těchto dnech přichází nový ředitel. Jmenuje se Martin Kocanda, je mu 43 let, vystudoval evangelickou teologii a od roku 2000 působil jako baptistický kazatel a dobrovolný, pak profesionální vězeňský kaplan. V posledních několika letech byl vrchním ředitelem kanceláře Vězeňské služby v Praze.
Je tedy Klementinum věznicí či náboženskou institucí? Nikoli, v Klementinu sídlí Národní knihovna ČR, centrální a největší bibliotéka v zemi: sedm milionů svazků, čtyři sta šedesát zaměstnanců. Sám pan Kocanda říká, že nemá s řízením knihoven žádnou zkušenost – ale rád si odbornost doplní. Ministr kultury Daniel Herman, který kolegu teologa, byť tedy z konkurenční církve, vybral a jmenoval, v tom nevidí problém, zdůrazňuje Kocandovy dobré organizační schopnosti a komunikativnost. Zda je to to pravé, co instituce tak důležitá, rozsáhlá a v citlivé fázi existence se nacházející právě potřebuje, je otázka, kterou si kladou ti, kteří bryskně provedené jmenování sledovali – a byli jím veskrze překvapeni a zaskočeni. Dokonce tak, že odbory v NK vyhlásily stávkovou pohotovost.
„Je to rozsáhlý barokní komplex nejstarší a největší jezuitské koleje v českých zemích.“
Rychlost výměny stávajícího ředitele Petra Kroupy, jehož práci ještě před půl rokem Herman ocenil (vyjádřil se jazykem ptydepe, že „personální situace je stabilizovaná“), je skutečně poněkud zarážející. Výběrové řízení na nového ředitele Národní knihovny bylo vypsáno v dubnu pouhé tři týdny před termínem podání přihlášek. Tomu odpovídala skutečnost, že se do něj přihlásili pouze tři zájemci. Vedle Martina Kocandy to byl dosavadní ředitel Kroupa a renomovaný kunsthistorik, dlouholetý vedoucí pracovník Národní galerie Vít Vlnas. Ten se 18. května slyšení před komisí složené napůl ze zástupců ministerstva kultury a odborné veřejnosti nezúčastnil – byl se studenty v zahraničí. Přišli tam dva, stávající ředitel Kroupa a kaplan Kocanda.
Komise doporučila statečně oba, Herman, který má jako ministr právo jmenovací, vybral Kocandu. Jeho koncepce (dostupná na internetu) je sotva třístránkovým souborem frází a klišé, jež by byl schopen ad hoc sepsat každý začínající píárista (nikoli piarista). Například: „Národní knihovnu vnímám především jako místo setkávání, mezinárodní spolupráce a významnou součást národní i mezinárodní sítě knihoven.“ Dle informátorů autora článku se lze ostatně důvodně domnívat, že pan Kocanda nikdy před výběrovým řízením v Národní knihovně, tedy v Klementinu, nebyl a doporučení mu kandidovat bylo překvapením i pro něj samotného…
kdo to bude ředitel?
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.