ve vtipné autobiografické próze Maria Vargase Llosy Tetička Julie a zneuznaný génius je postava populárního tvůrce rozhlasových seriálů Pedra Camacha. Pro peruánské rádio píše mnoho příběhů na pokračování zároveň, nakonec mu z toho všeho hrábne. Vymýšlí fantasmagorické díly, v nichž se snaží dostat všechny figury všech svých seriálů na jedno místo, třeba na fotbalový stadion, kde se zřítí tribuna, a zabít je tam, mít tak od nich už konečně pokoj. David Benioff a D. B. Weiss, hlavní tvůrci Hry o trůny, asi ještě nedosáhli hranice, za níž člověku začne seriózně „hrabat“. Ale myslím, že jsou už blízko. Taky to mají zatraceně těžké. Nejen vlastní vinou se s tou velkou produkcí, na níž se podílí mnoho štábů v mnoha zemích a stovky dalších profesionálů, dostali do kouta, potřebovali by se z něj nějak vymanévrovat, dosáhnout toho, aby seriál nabral jiné tempo, možná i trochu jiný směr.
To se ale snadno řekne – Hra o trůny je jaksi objemově obrovské dílo, v němž všechno souvisí se vším a odehrává se v docela přesně zmapovaném světě, v němž hraje roli nejenom komplikovaná současnost příběhu, ale i jeho historie, mytologie, náboženství, počasí, všechno. Právě ta komplexnost dělá Hru o trůny přitažlivou pro „nerdské“ publikum, jasně, spousty erotických scén v prvních sezonách, velké bitvy a draci v tom asi taky hrají nějakou roli. Weiss a Benioff ale stáli před úkolem dorvat tu spletitou ságu ve dvou zkrácených sezonách do konce. No a když se kácí les, lítají třísky, to věděl už i soudruh Lenin. U skončivší sezony to byly třísky velikosti trámů ve stropě katedrály. Je to paradox, jistým způsobem tím vyšli vstříc přáním části publika. Titíž diváci si ale teď můžou jenom drbat hlavu: co jsme to vlastně chtěli za pitomost? Jenomže už je pozdě.
„Místo Hry o trůny na steroidech se z toho stala Hra o trůny po několika ranách palicí do hlavy.“
Seriál vychází z rozsáhlé fantasy ságy George R. Martina Píseň ledu a ohně. Odehrává se ve fiktivní Západozemi, kde panují poměry plus minus podobné evropskému středověku. Popisuje spletitý konflikt mezi různými dynastiemi, státy, městy, náboženstvími ve světě, který navíc ohrožuje armáda mrtvých, jež se blíží ze světa za Zdí. Taky je to seriál, který byl nějakou dobu považovaný za extrémní v zobrazování sexu a násilí (úplně první část končí scénou, v níž dekadentní šlechtic srazí z okna věže urozeného chlapce, který padoucha nechtě nachytal při incestu). A byl to i seriál, v němž mohl umřít kdokoliv, ať už se ta postava jevila sebedůležitější. Mezi diváky znalými předlohy bylo oblíbenou zábavou natáčení přátel při sledování těch dílů, v nichž se nečekaně stane cosi „hustého“.
To skutečně veliké měřítko příběhu se ale v televizním zpracování často stávalo překážkou. Jednotlivé díly mohly připomínat nějaký skutečně epický filmový týdeník – zatímco v Bulharsku hrozí povstání, bude královna Francie slavit svatbu, v Irsku se vůbec neurodily brambory a dědice polského trůnu rozsápali medvědi.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.