Diváci jsou z českých filmů utahaní

jeho zatím poslední snímek Bába z ledu vyslala Česká filmová akademie do oscarového klání. V současnosti vede Katedru režie na pražské FAMU. V čem čeští herci ztrácejí na světovou špičku? Jaké jsou limity české scenáristiky? A proč po škole odešel pracovat na statek? Nejen o tom mluví v rozhovoru pro Týdeník Echo.

česká filmová a televizní akademie před čtrnácti dny doporučila váš film Bába z ledu k nominaci na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční cizojazyčný film. Máte nějakou představu o konkurenci?

Vůbec. Na Oscary vysílají snímky národní filmové akademie prakticky všech zemí světa. Je jich takové množství, že zorientovat se v tom příliš nejde.

před Bábou z ledu jste měl vůbec největší pauzu, co se točení celovečerních filmů týče. Věnoval jste se televizní práci: mimo jiné i populárnímu seriálu Kancelář Blaník. Čím si vysvětlujte, že v době celosvětového vzestupu kvalitní televizní tvorby mají v Česku největší úspěch nízkonákladové, často internetové projekty, jako je Kancelář Blaník nebo Vyšehrad?

Je třeba říct, že já jsem v Kanceláři Blaník působil čistě jako náhrada za Marka Najbrta, který tehdy točil seriál Já, Mattoni. Ale ta práce mne velmi bavila, myslím, že jsem se při ní i leccos naučil. Popularita projektů typu Kancelář Blaník je způsobena jejich nábojem, humorem, dotýkají se věcí, do nichž by žádná televize dnes nešla. Pokud vím, právě Blaník byl nabízen České televizi, a ta do toho nešla, protože se bojí. A u těchto věcí je přitom základní podmínkou úplná svoboda vyjadřování. To je myslím i základ následné divácké atraktivity. A stejně tak pro mě jako režiséra bylo atraktivní pracovat na něčem, co vzniká tak svobodně a spontánně. Ale zmínil jste kvalitní seriálovou tvorbu – tím se dnes myslí především tvorba anglosaská. V tomto prostředí je kvalita zaručená, vedle účasti špičkových herců a režisérů i tím, že na scénářích dlouhodobě a intenzivně pracuje velký tým lidí. Tohle tady prakticky není možné. Všichni touží po kvalitě, ale žádný producent nikdy nedosáhne, zejména z finančních důvodů, na to, aby scénář byl tak pečlivě a dlouhodobě vypracovaný. A ačkoliv máme špičkové herce, ta kvalita pořád není srovnatelná s špičkovými herci z Hollywoodu.

„Kdekdo říká, jaký je dramaturg, ale dramaturgovat scénář tak, aby se nereplikovaly scény, aby se neustále dbalo na vývoj děje, to skoro nikdo neumí a nedělá.“

opravdu si myslíte, že mezi výborným českým a hollywoodským hercem je takový rozdíl co do kvality práce?

Ano. Jde čistě o pracovní vytíženost. U nás je kvalitní herec přetížený, točí spoustu rolí najednou, vedle toho má často práci i na divadle, a tím pádem si nemůže dovolit skutečný ponor, který si velká role žádá. Americký herec se na velkou roli připravuje rok i déle, ještě před samotným natáčením se zkouší a tak dále. Tohle prostředí u nás vůbec neexistuje. Všichni jsou rádi, že si herec vůbec udělá čas na natáčení, a aby se zkoušelo, to už vůbec... Díky tomu vidíme neustále se opakující portfolio hereckých výrazů – zaprvé po hercích protiúkoly málokdo požaduje a zadruhé nejsou ani vytvořeny podmínky pro to, aby na své roli pracovali. Také jde o to, s jakým materiálem herec pracuje. A opět jsme u scenáristů, kterým málokterý producent zajistí takové podmínky, aby mohli scénář dobře připravit. To, že Štěpán Hulík pracoval na scénáři Pustiny tři roky, je naprostá výjimka, daná zázemím HBO.