Obrácení Antonína Blaníka

jestli jsi to jméno nikdy neslyšel či tápeš a nerozumíš, oč jde, jsi šťastný člověk, který obývá blažené končiny, kam špína českého rybníku nedošplíchne a zápach nedolehne. Nebo jsi tak dokonale mimo, že je vše marné. Komu však při zvuku slova Blaník nevytane na mysl nevelká mýtická hora u Vlašimi, nýbrž fantom české politiky, ba hned ví, co to třeba znamená, když Tonda Blaník „jde kadit“, pak ano, pak jsi do české společnosti našich let integrován a nejsi v ní cizincem. Nutno dodat, že ti zasvěcenější ovšem vědí, že v pasáži Blaník měl za primátora Béma existovat „stínový magistrát“ Romana Janouška. Jméno lobbisty prý pochází odtud.

Jisté je, že od jara 2014 vysílá zhruba jednou za čtrnáct dní internetová televize Stream.cz seriál krátkých epizod, v nichž vystupoval fiktivní lobbista Antonín Blaník, inteligentní cynický buran s kolotočářským vkusem (významným detailem jsou především jeho špičaté boty různých barev a provedení). Tento šíbr, hrdina naší doby, prostřednictvím mobilu ovládá, často však velmi nedokonale a s výsledkem spíš záporným, českou politiku a představuje, jak v epizodách několikrát padne, její „alternativní mocenské centrum“. K ruce mu jsou dva asistenti, submisivní snaživec a smolař Luboš „Žížala“ Havránek (Michal Dalecký) a obětavá žena středních let, přerostlé děvče pro všechno, Lenka neboli Leňucha (Halka Třešňáková). Tato trojice se schází v jakési nevábné kanceláři uprostřed Prahy – nalézá se ve dvoře v Ostrovní ulici a párkrát se mi stalo, že jsem šel kolem a potkal hlavního představitele Marka Daniela právě při natáčení, tedy ve špičatých botách, a ta sugesce, že jde o Tondu Blaníka, byla tak silná, že být nějakým českým politikem, vyděsím se. Nebo se zaraduju.   

Mimořádný úspěch a přitažlivost „fenoménu“ Blaník se zrodil díky dvěma souvisejícím ingrediencím: brutálnímu humoru v dokonalém podání Marka Daniela et cons. a přesvědčivé sugesci přesahu fikce do reality. Antonín Blaník jako dramatická, tedy fiktivní postava komunikuje prostřednictvím mobilu (nejraději na záchodě, viz úvod) „jakoby“ se skutečnými českými politiky, a bezprostředně tak vstupuje do „mediálních kauz“, které probíhají téměř v reálném čase. Čím se realita (ale hned se ptáme, Was ist das „realita“?) protne s příběhem, jenž je dle aktuality modelován, silněji, tím je to podařenější a lepší. Autor článku neviděl sice všechny díly, ale odhaduje, že se to podařilo tak u každé třetí epizody. Zároveň platí, že podobně jako nejlepší publicistika okamžitě stárne, po letech některým zápletkám již rozumí jen člověk se sloní pamětí.