philip Yancey vyrastal vo fundamentalistickom kresťanskom prostredí ako mnoho ľudí povojnovej generácie v Spojených štátoch. V istom zmysle je jeho tvorba celoživotným dialógom a polemikou s týmto kontextom. Yancey sa pre mnohých ľudí stal hovorcom hľadania autentickej viery a kultúrne relevantného kresťanstva pre súčasného človeka.

V českom preklade vyšli jeho najznámejšie diela Zklamán Bohem, Kde je Bůh, když to bolí? či Nekončící milost. Objavovanie „historického Ježiša“, oslobodeného od nánosov cirkevných tradícií a interpretačných prístupov, je v teológii a biblistike veľkou témou už od 18. storočia. Yanceyho kniha Ježíš, jak jsem ho neznal je cenným príspevkom do tejto diskusie. Jeho prístup však nie je akademickou štúdiou, ale mapovaním osobného a vzťahového profilu Ježiša z Nazaretu, ktoré autor nachádza v evanjeliách. Yanceyho Ježiš je Bohom, ktorý sa kladie na pitevný stôl, rozpažený v pozícii ukrižovaného, aby sa dal preskúmať všetkým skeptikom s pozvánkou: „Preštuduj ma, vyskúšaj ma. Rozhoduješ ty...“ 

philip Yancey: Ježíš, jak jsem ho neznal.

Abych porozuměl Ježíši a poslání, které za sebou zanechal, musím se vrátit do jeho vlastní doby, znovu se vžít do jeho časů a naslouchat mu, jak hovoří o svém nejoblíbenějším tématu: o Božím království. 

Kdokoli, kdo by prohlásil „Zastihlo vás Boží království!“, by jistě v mysli posluchačů vyvolal představy o politickém vůdci, který povstane, ujme se vlády a porazí Řím. Ježíš velmi dobře věděl, jak výbušnou moc má v takovém prostředí slovo Mesiáš. Evangelia ukazují, jak jeho učedníkům postupně svítalo, že jejich učitel není nikdo jiný než dlouho očekávaný Král. Ježíš takovou víru podněcoval tím, že používal slovo, které lidem zrychlovalo tep: „Přiblížilo se království nebeské,“ prohlásil hned ve svém prvním kázání. Pokaždé, když o něm mluvil, oživoval vzpomínky: pestré praporce, lesklé armády, zlato a slonovina Šalomounovy doby. 

„Lidi, kteří v Ježíši viděli politického spasitele, neustále mátlo, jaké společníky si vybíral.

Zélóti stáli na okraji zástupu Ježíšových posluchačů, ozbrojení a dobře organizovaní partyzáni, prahnoucí po boji proti Římu, ale výzvy k revoltě se nedočkali. Všechny, kteří hledali vůdce tradičního typu, Ježíšovo chování zklamalo. Když ho dav chtěl násilím korunovat za krále, tajemně se vzdálil. A když se ho Petr konečně zastal s mečem v ruce, Ježíš rány jeho oběti uzdravil. K naprostému rozčarování davů vyšlo najevo, že Ježíš mluví o podivně odlišném království. Židé si přáli to, co lidé vždy chtěli od viditelného království: maso do každého hrnce, plnou zaměstnanost a silnou armádu. Ježíš oznámil království, v němž je třeba se zapírat, brát na sebe kříž a zříkat se bohatství. 

Když Ježíš visel na břevnu kříže, všichni se vzdali naděje. Židé prvního století v žádném případě neočekávali trpícího Mesiáše. Nikdo si nedokázal představit, že by Mesiáš mohl zemřít. Dlouho mě mátla otázka: Když znal jejich očekávání, proč Ježíš stále burcoval naděje svých následovníků slovem království? Tvrdošíjně svou osobu slučoval s pojmem, který si zjevně všichni vykládali nesprávně. Co Ježíš myslel, když říkal Boží království?