bývaly doby, kdy jeho romány zabíraly i půlku poličky. Vždy tam byl Žert i Nesnesitelná lehkost bytí, někdy Nesmrtelnost, různé verze Knihy smíchu a zapomnění, občas Život je jinde a Valčík na rozloučenou, a také jeho nejnovější novely, v lepších letech pak kolekce esejů jako Umění románu a Zrazené testamenty. V poslední době se však za písmenem K v oddělení krásné literatury osaměle krčila jen Nesnesitelná lehkost plus jeho závěrečný oeuvre, Svátek bezvýznamnosti. A nejednou se stalo, že tam po Kunderovi nebylo ani vidu ani slechu. Zmizel jakoby ani nebyl. Výjimkou byla Francie, kde je zřejmě Kundera povinný.

Bylo to možná částečně tím, že nejslavnější Brňan toho vydával méně a méně, a to v časech neustálé potřeby inovovat znamená, že sešel z očí i mysli. Určitě se to nyní na čas změní. Jak si pamatujeme po skonu Karla Kryla i „idiota hudby“ Gotta, odejít z tohoto světa je ultimátní marketingový tah.