je to jen hloupá ženská
Sinéad Marie Bernadette O'Connor se narodila 8. prosince 1966 v Glenageary na předměstí Dublinu. Její otec John byl inženýr a matka Johanna švadlena. Rodiče se poměrně záhy rozvedli. Jejich dcera se s rozchodem nedokázala vyrovnat. Začala krást a nakonec skončila v polepšovně. Přestože ji matka alkoholička v dětství týrala, byla to na prahu dospělosti silná a nebojácná osobnost. Neváhala odmítnout účast v populárním americkém televizním pořadu Saturday Night Live, protože podle ní moderátor Andrew Dice Clay trpěl předsudky vůči ženám. Bojkotovala i předávání cen Grammy, jež považovala jen za ocenění materiálního zisku.
Při další účasti v Saturday Night Live, ale s jiným moderátorem, roztrhala v přímém přenosu fotografii papeže Jana Pavla II. na protest proti sexuálnímu zneužívání dětí katolickými kněžími. Portrét patřil její matce a byl pořízen během papežovy návštěvy v Irsku v roce 1979. Všichni ji za to začali odsuzovat a novináři z ní udělali blázna. Dnes je jasné, že měla s tvrzením o perverzním chování kléru pravdu. Při jiné příležitosti vyhrožovala, že odmítne vystoupit na koncertu v New Jersey, pokud před jejím blokem zazní píseň Star Spangled Banner. Šoubyznys ji poté již nic nedaroval. Za všechny zmiňme prohlášení Franka Sinatry: „Je to jen hloupá ženská“.
v mládí byla tak silná, nebojácná a krásná.
Již od prvních krůčků na hudební scéně Sinéad O'Connor nepatřila k uměleckým osobnostem, které by na první pohled působily dojmem, že budou v dalších letech udávat třeskutě závratné tempo vývoje. Všem dokázala, jak se mýlí a že by neměli podceňovat mladičkou Irku. Dokonce si raději oholila hlavu a chodila v plandavém, špatně padnoucím oblečení, aby se z ní nestal sexuální symbol, jak po ní požadoval jeden manažer. Mnozí jí chápali, valná většina její chování zlehčovala a vnímali ho jako snahu o lacinou reklamu.
Na první dlouhohrající desce The Lion And The Cobra z roku 1987 - název je narážkou na Žalm 91 - jsou zřejmé silné vlivy nahrávek post punkových Siouxsie And The Banshees, hip hopu a keltského folku. Přesto se na ní vyskytlo několik nápaditých a líbivých skladeb, mezi kterými si citliví a vnímaví posluchači dokázali najít osobitou a křehkou krásu.
Ostatně tak na Sinéad O'Connor vzpomíná i irský novinář Ian Willoughby usazený v Praze ve svém příspěvku na Twitteru: "Viděl jsem ji na jejím prvním velkém dublinském koncertě v rámci turné k debutové LP desce. Byla úžasná. Bylo jí teprve dvacet let a byla těhotná, když si sama vyprodukovala brilantní The Lion And The Cobra. Samozřejmě se se později hodně trápila, ale hlavně v mládí byla tak silná, nebojácná a krásná."
mihotavý záblesk krásy Nothing Compares 2 U
V květnu 1989 přijala pozvání od Matta Johnsona z The The a společně nazpívali milenecký duet Kingdom Of Rain. Za deset měsíců, v březnu 1990, vyšlo její druhé album I Do Not Want What I Haven't Got. Suverénně stvrdilo úspěch novoročního singlu s Princeovou písní Nothing Compares 2 U.
Původní verzi v podání projektu Family přetvořila - navzdory údajným výhrůžkám, fyzickému napadení a pronásledování minneapoliským hudebním všeumělem - na impozantní a procítěný žalm přednášený s naléhavostí, která z něj udělala mihotavý záblesk krásy. Bezpečně se mu vyrovná i a cappella zpívaná Sinéadina vlastní titulní píseň, kterou v roce 2005 zařadila rhythm'n'bluesová zpěvačka Bettye LaVette na úvod svého průlomového comebackového alba I've Got My Own Hell To Raise.
zrodila se nová pěvecká osobnost
Od úspěchu LP desky I Do Not Want What I Haven't Got nebylo pochyb, že se zrodila nová pěvecká osobnost, jež každého uchvátí strhujícím vokálním výkonem. Nezáleželo, zda zpívá bez doprovodu, se smyčcovým kvartetem nebo za zády s rockově dravou kapelou. Navíc nikdy nezneužila brilantní pěveckou techniku k lacinému předvádění se, i když suverénně zvládala přechody mezi líbezným a drsným tónem, zajódlovala si nebo zničehonic přeskočila mezi oktávami. Jak to dokázala? To zůstane navždy jejím tajemstvím. Snad pomůže, když její vokál v některých písních přirovnáme stylu Enyi nebo Carly Simon.
Ve vzpomínkách příznivců navždy zůstane i píseň Fire On Babylon z desky Universal Mother, o které prohlásila že jde o modlitbu. Pozdější alba již neměly takový ohlas. Možná to bylo i tím, že se na Gospel Oak zaměřila výlučně na irskou tematiku. O skladbách s nacionalistickým podtextem mluvila jako o silných odpovědích na předchozí nábožensky vyslovené prosby, písních o lásce a také o osobních ukolébavkách, které si napsala sama pro sebe.
připadá mi, že být popovou hvězdou je skoro jako být v nějakém vězení.
Když v roce 2003 Sinéad oznámila další z řady odchodů do ústraní, nikoho to vlastně ani nepřekvapilo. Rozhodnutí předcházela nechutná kampaň v médiích, která začala probírat její osobní život. Nás by mělo zajímat, že rok předtím vydala album tradičních irských písní nazvané Sean-Nos Nua - gaelsky "nový starý styl", což je odkaz na tradiční styl zpěvu sean-nos, na němž ji podpořili někteří z předních irských tradičních hudebníků.
V té době spolupracovala s Massive Attack a Asian Dub Foundation. V rámci výčtu Sinéadiných nahrávek s jinými umělci nesmíme vynechat píseň Vision Of You s baskytaristou Jah Wobblem a desku Us (1992) Petera Gabriela, na níž spolu zpívají ve dvou skladbách Come Talk To Me a Blood Of Eden. O jejich mileneckém vztahu Sinéad vypráví ve svých knižních pamětech se značným despektem.
O svých bitvách s novináři prohlásila: "Média ze mě dělala blázna, protože jsem se nechovala tak, jak by se popová hvězda chovat měla," a pokračovala. "Připadá mi, že být popovou hvězdou je skoro jako být v nějakém vězení. Musíte být hodná holka."
Za Sinéad O'Connor zůstává vyoraná hluboká impozantní brázda, plná fantastické hudby, i když většina lidí zná jenom ten jeden Princeův hit.
Ak si predplatíte tlačený .týždeň na ďalší rok, pomôžete nám prežiť a robiť to, čo vieme. Vopred ďakujeme.