Proč jsme přestali chtít naše děti

podle studie francouzského Národního institutu pro demografická studia až čtvrtina evropských žen narozených v 70. letech zůstane bez potomků. V naprosté většině případů se jedná o bezdětnost dobrovolnou. Státy si hledí ekonomických aspektů a dopadů na důchody, ale stárnutí populace a její úbytek o nás něco vypovídá.

Hranicí takzvané záchovné plodnosti je 2,1 dítěte na jednu ženu. Tento pojem označuje fakt, že společnost dosahuje stavu, kdy se obnovuje v další generaci alespoň stejný počet potenciálních matek. Z evropských států se podle údajů Světové banky z roku 2016 přes hranici 2,1 těsně přehouplo pouze Kosovo. V roce 1960 přitom na tuto hranici v Evropě nedosahovaly jen dva pobaltské státy, Estonsko a Lotyšsko. Na hranici balancovalo Maďarsko a Česko (bez Slovenska, kde na jednu ženu připadaly více než tři děti). V obou zemích však došlo v první polovině 70. let k prudkému růstu, vrchol představoval shodně rok 1974. Kromě propopulačních opatření vlád sehrál roli i fakt, že rodila silná válečná a poválečná generace.

Porodnost klesá všude – jen odlišným tempem. Celosvětově klesla za posledních padesát let na polovinu. Přesto světová populace jako celek stále roste. Zatímco v roce 1960 měly obyvatelky Evropy a Střední Asie v průměru 2,84 dítěte, v roce 2015 to bylo jen 1,75 potomka. Pro srovnání, v nejplodnější subsaharské Africe připadalo v roce 1960 na ženu 6,62 dítěte, zatímco v roce 2015 to bylo 4,91 dítěte. Porodnost subsaharských žen tedy sice poklesla, ale populace stále roste závratným tempem. Naopak porodnost Evropanek, která na jednu stranu nezpůsobovala enormní růst, ale na stranu druhou stačila k udržení a mírnému přibývání populace, je dnes hluboce pod hranicí.

„Nezpůsobuje tedy nedostatek potomstva právě blahobyt?“

Největší demografický úpadek v posledních desetiletích ovšem nezažila Evropa, nýbrž Blízký východ a severní Afrika. Z téměř sedmi dětí připadajících na jednu ženu v roce 1960 zbylo v roce 2015 pouhých 2,82. Pokud se ale Evropa a Severní Amerika něčím odlišují, pak tím, že míra porodnosti u nich poklesla do takových nížin, že Západ fakticky vymírá, zatímco Afrika i Blízký východ sice zpomalují růst, ale pořád populačně rostou.

jsme jako myši?

Proč Evropané přestali chtít děti? Izraelský bezpečnostní expert a poradce izraelských premiérů Dan Schueftan nabízí nekompromisní odpověď: Evropané prostě nemají děti rádi, jinak by nemohli mít porodnost na takové úrovni. Nezní to moc dobře, většina lidí proto raději hájí rozhodnutí nemít děti ekonomickými těžkostmi, nenalezením vhodného partnera nebo dobou, v níž žijí. Faktem je, že Evropané se nikdy neměli tak dobře jako dnes. Žijí v nevídaném blahobytu, v míru, v zemích, kde široký sociální polštář nenechá matku s dítětem padnout na dno a živořit na ulici. Přesto mají nejméně dětí v historii. Nezpůsobuje tedy nedostatek potomstva právě blahobyt?

Americký etolog a behaviorální vědec John B. Calhoun při svém nejznámějším experimentu zvaném Myší ráj zkoumal kolonie myší žijící v nepřirozeně komfortním prostředí. Připravil dostatečný prostor, kvalitní potravu, čistou vodu, veterinářskou péči, odstranil veškeré stresory. Myši nemusely obstarávat kořist, bojovat o teritorium, nikdo je neohrožoval. Po počáteční populační explozi následoval zlom, kdy se myši přestaly množit, matky se odmítaly starat o mláďata, která vzápětí umírala, mezi samci se začal vyskytoval druh, který Calhoun pojmenoval beautiful ones – krasavci.