50-dňové moratórium a priestor pre dialóg

kázala potrebu dialógu, pre ktorý sa zrušením moratória otvoril priestor. Ako ho viesť? To vedel Karel Čapek už pred takmer sto rokmi.  

Prečo je vôbec potrebné sa tým zaoberať? Každá demokracia je a vždy bude sprevádzaná mnohými búrlivými konfliktami, často emotívnym presadzovaním rôznych záujmov a názorov: na voľný trh, interrupcie, Euroval, registrované partnerstvá či moratórium. 

Čo je však vítané v politickej rovine, keď si uvedomíme, že je to v najčastejších prípadoch nastolenie vôle väčšiny, ktorá nahradzuje omnoho horšie a takmer vždy krvavé strety. Mnohé kultúrne krajiny sveta sa s tým museli popasovať a dospieť k dnešnému stavu cez veľké utrpenia aj občianske vojny, preto dialógu pripisujú takú dôležitosť. Snažia sa riešiť konflikty a dialóg medzi jednotlivcami navzájom, medzi jednotlivcom a spoločnosťou, medzi vládcami a ovládanými, majetnými a nemajetnými, vzdelanými i tými menej, atď. 

Teda nie je to len nejaká kozmetická úprava tváre spoločnosti cez jej kultiváciu, od toho na Slovensku sme a dlho budeme veľmi ďaleko. Je tu potreba nahradiť vražedné konflikty politickými nástrojmi, čo je momentálne veľmi aktuálna požiadavka doby v našej krajine. Máme veľmi blízko k našim západným susedom, s ktorými sme mali dlho spoločný štát, preto je asi najvhodnejšie si význam, aký sa dialógu pripisoval a pripisuje, i čomu sa v dialógu vyhnúť, ilustrovať krásnym dobovým príspevkom Karla Čapka z roku 1925 uverejneným v časopise Respekt, ktorý uvádzame v originály a v plnom znení. Verím, že aj napriek  trochu archaickej forme vyjadrovania bude pre toho, kto chce, dostatočne zrozumiteľný:

Dvanáctero figur zápasu předem čili Příručka písemné polemiky

Přítomnost II, 40 (15. 10. 1925)

Karel Čapek

Tato stručná příručka není určena zápasníkům, nýbrž čtenářům, aby se poněkud vyznali ve figurách zápasu; pravím ve figurách a nikoli v pravidlech, neboť tisková polemika na rozdíl od všech jiných druhů boje, zápasů, půtky, klání, šermu, šarvátky, zápolení, turnaje a vůbec mužného měření sil nemá žádných pravidel, aspoň u nás ne. Např. v řeckořímském zápase není zvykem, aby si odpůrci při potýkání vynadali: při boxu není zvykem tlouci pěstí do vzduchu a pak prohlásit, že odpůrce je knock-out; při bodákovém útoku není zvykem, aby se vojáci obou stran navzájem pomlouvali – to za ně obstarávají novináři v zázemí. Nuže, to vše a mnohem více je zvykem v literární polemice, a bylo by těžko nalézti něco, co by expertní polemický zápasník uznal za nedovolený chvat, za unfair hru, za surovost, podfuk nebo nerytířský trik. Není tudíž možno popsat a pojmenovat všechny figury polemické exhibice; dvanáct figur, jež uvedu, jsou ty nejběžnější, jaké se vyskytují v každém, i zcela nenáročném tiskovém zápolení. Kdo chce, ať je doplní o další tucet.

1. Despicere, čili figura první. Záleží v tom, že se polemizující musí uvést jako intelektuálně a mravně nadřaděný svému odpůrci; nebo, což je totéž, je nutno dát najevo, že odpůrce je omezenec, blbeček, skribent, tlachal, nula, dutá nádoba, epigon, taškář, nevzdělanec, onuce, plevel, zmetek a vůbec subjekt nehodný, aby se s ním mluvilo. Tento apriorní předpoklad dává potom polemizujícímu onen sytý, poučný a sebejistý polemický tón, jenž nevyhnutelně patří k věci. Polemizovat s někým, soudit někoho, nesouhlasit s někým a zachovat při tom jistý respekt, to nepatří k národním obyčejům.
2. Figura druhá čili Termini. Tato figura záleží v tom, že se užívá jistých speciálně polemických obratů. Napíšete-li, dejme tomu, že po vašem zdání pan X. nemá v něčem pravdu, odpoví pan X., že jste se na něho „zákeřně vrhl“. Jste-li toho náhledu, že něco pohříchu není v pořádku, napíše váš odpůrce, že nad tím „lkáte“ nebo „roníte slzy“. Podobně se říká „láteří“ místo protestuje, „klevetí“ místo poznamenává, „spílá“ místo kritizuje a tak dále. Těmito obraty jste plasticky vylíčen jako nakvašený, potrhlý, neodpovědný a jaksi pominutý člověk, i když jste náhodou kliďas pokojný jako lama; tím je zároveň vysvětleno, proč si váš ctihodný odpůrce na vás musí vyjíždět s takovou slovní vehemencí, neboť se prostě brání proti vašemu zákeřnému vrhání, spílání, láteření.