minulou středu se premiér Fico vypravil na oficiální návštěvu Čínské lidové republiky. Na cestu, o níž hovoří jako o nejdůležitější tohoto roku, s sebou vzal i rozsáhlou podnikatelskou delegaci. V Pekingu se setkal s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem, svým protějškem Li Čchiangem, několika ministry i zástupci obchodního sektoru. 

S čínskou stranou se dohodl na uzavření strategického partnerství mezi oběma státy, mluví také o čínských investicích do slovenské energetiky a infrastruktury i stavbě dvou továren na výrobu automobilů, potažmo baterií do elektroaut. Svým spoluobčanům vyjednal možnost bezvízového cestování na 15 dní do ČLR, zmínil i otevření přímé letecké linky mezi Bratislavou a Pekingem. Zdůraznil také potřebu respektu vůči Číně, jež má být dle jeho slov stabilní velmocí garantující mír a určitou rovnováhu nejen ve svém regionu, ale i ve světě. Vřelé přijetí slovenského premiéra nejvyššími čínskými politiky vyvolává otázku, proč tak ČLR činí a co z partnerství se Slovenskem získá.

není malých států

Častým argumentem, vedoucím ke ztrátě ostražitosti vůči rizikům spolupráce s Pekingem, bývá tvrzení, že země střední Evropy, jako je Slovensko či Česko, jsou příliš malé a nevýznamné, Číně se tak nevyplatí v nich prosazovat svůj vliv. Slovensko je však členem Evropské unie i NATO, což ČLR nabízí příležitost využít budovaného partnerství k ovlivňování těchto organizací.