mediální pozornost k výměnám šéfů státních organizací přitáhla v uplynulých měsících zejména slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová.
Ta odvolala i ředitele Slovenského národního divadla, Slovenského národního muzea a Slovenské národní galerie. Za šéfku mezinárodního domu umění Bibiana vybrala svou známou a bývalou sousedku.
Ze statistiky Transparency International však Šimkovičová jako největší „čistič“ zdaleka nevychází. Zatím vyměnila „jen“ devět z 32 ředitelských pozic, které pod její resort spadají. Podle autorů analýzy toto nižší číslo zřejmě odráží i problémy Šimkovičové s hledáním vlastních nominantů.
Rekordmanem je ministr životního prostředí Tomáš Taraba, který za první rok vlády vyměnil zhruba 90 procent (19 z celkových 21) ředitelských postů, na které má vliv. Některá místa obsadil přímo funkcionáři Slovenské národní strany, za kterou ve vládě sedí.
Nejvíc „větral“ Ficův Smer
Problémem je podle analýzy i nízká transparentnost těchto personálních výměn. Na webu ministerstev nejsou k dispozici zápisy z výběrových řízení, ani samotná informace o tom, že se řízení chystá. Na stránkách úřadů také chybí veřejně dostupné životopisy nově dosazených manažerů.
Celkově podle statistiky aktuální Ficova vláda za první rok ve funkci vyměnila 55 procent ředitelů státních firem, organizací a podniků. Ze všech koaličních partnerů nejvíce – tři čtvrtiny – ředitelů ve svých resortech odvolávala hlavní vládní strana Smer vedená Robertem Ficem.
Povolební změny se dotkly i českého publicisty a vysokoškolského pedagoga Romana Jocha, dosavadního ředitele Institutu pro výzkum práce a rodiny fungujícího pod ministerstvem práce a sociálních věcí v Bratislavě.
„Přišla nová vláda, nový ministr. Jmenoval osobu, ve kterou měl důvěru. Byla to standardní výměna bez emocí,“ komentoval Joch svůj odchod pro HlídacíPes.org. Sám se coby dlouholetá tvář konzervativního Občanského institutu ještě před nástupem nové slovenské vlády k moci nijak netajil kritikou Roberta Fica a své odvolání očekával.
Když si Jocha v roce 2020 do funkce vybral tehdejší slovenský ministr Milan Krajniak, psalo se o tom poměrně obšírně.
Připomínaly se starší Jochovy výroky a konzervativní postoje a spekulovalo se, kam nový ředitel může směřování státního think-tanku v otázkách rodiny pootočit. Letos, po více než třech letech, opustil funkci v naprosté tichosti a bez zájmu médií.
60 procent vyměněných topmanažerů
Transparency International Slovensko se blíže podívala i na tempo vládních změn v dalších manažerských pozicích státních firem, jako jsou jednatelé, členové představenstev a dozorčích rad.
Zde může její hlavní závěr vypadat překvapivě. Ficova v pořadí už čtvrtá vláda se totiž tempem těchto personálních změn nijak výrazně neliší od jeho tří dřívějších kabinetů.
Za dvanáct měsíců Ficovy vlády bylo vyměněno 60 procent topmanažerů ve 45 největších státních společnostech. V absolutních číslech šlo o 197 změn na 327 vrcholných pozicích.
Téměř identická čísla vykázal po roce vládnutí i kabinet „Fico 1“ (od roku 2006), který po osmi letech střídal vlády Mikuláše Dzurindy, a „Fico 2“ (od roku 2012), který „uklízel“ po nedlouhé vládě Ivety Radičové.
Třetí Ficova vláda od roku 2016 vykázala po prvním roce výrazně nižší tempo personálních změn (jen 36,7 procenta), bylo to ale proto, že i v předchozím volebním období byl premiérem Robert Fico, a to dokonce v jednobarevné vládě.
Zmíněná rok a půl dlouhá vláda Ivety Radičové vklíněná mezi dva Ficovy kabinety je v tempu personálních výměn v prvním roce kabinetu dokonce rekordmanem (64,5 procenta).
Rozdíl mezi současnou Ficovou vládou a předcházejícím kabinetem Igora Matoviče (respektive později Eduarda Hegera) je podle Transparency především v tom, že Fico a spol. rezignovali na otevřená výběrová řízení na topmanažerské funkce, o které se minulá vláda alespoň v některých resortech pokoušela.