newyorská soudkyně Ann Donnellyová vyhověla žalobě Americké unie občanských práv, která napadla Trumpovo rozhodnutí nevpustit do země lidi z některých muslimských států, kteří jsou již v tranzitním prostoru letišť. Soudní příkaz tyto lidi, jichž mají být asi dvě stovky, chrání před vyhoštěním a zaručuje jim možnost zůstat v USA.

V Americe se tak rozhořel konflikt, který ve verbální rovině dobře známe z Evropy. Je to konflikt ohledně vztahu k uprchlíkům. V americkém provedení jde však již rovnou o konflikt mezi výkonnou a soudní mocí. Plyne z toho, že těžkotonážní prezident Donald Trump připravuje americkému ústavnímu systému zatěžkávací zkoušku. Vyhraje v ní rozdělení mocí a jejich vzájemná kontrola, anebo spíše módní model tzv. lídrovské demokracie, po kterém pokukuje nejeden východní politický vůdce.

Boj s uprchlíky se při prosazování „lídrovské demokracie“ přímo nabízí. Jedná se o složitý politický i morální problém, v němž je snadné se postavit na stranu radikálních řešení, která uspokojují davy znejistěných a frustrovaných voličů. Není proto nic divného, že právě v boji s uprchlíky si tak pěkně rozumí s Donaldem Trumpem právě Miloš Zeman. Jak jsou ovšem silácká gesta těchto železných lídrů absurdní, to ukázal právě Trumpův protiuprchlický dekret.

„Když se Amerika ubrání modelu „lídrovské demokracie“, bude určitě zase velká.“

Z šesti lidí, kterých se Trumpův dekret okamžitě dotkl na káhirském letišti, takže už nemohli nastoupit do letadla, byli dva lidé, kteří pracovali v Iráku na straně americké armády. Jeden z nich přežil při provázení amerických jednotek a tlumočnické práci osm bombových výbuchů nastražených islamistickými teroristy. Trumpův dekret tedy okamžitě poškodil vlastní spojence. Je třeba dodat, že měli letenky i platná víza, a není přitom pochyb, že při získávání víz již prošli složitou kontrolní procedurou amerických úřadů. V tom je rovněž velká absurdita.

Americké instituce dále dokládají, že za posledních dvacet let nebyl mezi teroristy, kteří páchali zločiny na území Spojených států, ani jeden uprchlík. Vždy se jednalo buď o občany USA, nebo o lidi s dočasným povolením k pobytu.

„V americkém provedení jde však již rovnou o konflikt mezi výkonnou a soudní mocí.“

Železní lídři, jejichž nástup sledujeme v tolika zemích světa včetně České republiky, nepochybně využívají reálné problémy. Přicházejí ovšem téměř výlučně s jednoduchými řešeními, aby vynikla zejména jejich divadelní hodnota, ale jejich reálný přínos je buď nulový, nebo jedině záporný.

Uvidíme, zda v Americe bude nadále vítězit nová exekutiva, nebo soudní systém a systém dělby a kontroly moci, na němž Amerika dosud stojí. Když se Amerika ubrání modelu „lídrovské demokracie“, bude určitě zase velká.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24 (http://forum24.cz/)