Kvůli rozpadu ideologií hrají roli osobnosti

tvrdí to Daniel Prokop, ředitel politických výzkumů společnosti Median, jedné ze čtyř významných agentur provádějících volební výzkumy. Právě propadlé hlasy určí, jak velkou sílu bude mít příští hegemon. V rozhovoru s Týdeníkem Echo přirovnává prognózy volebních výsledků k předpovědi počasí: „Také tam hodně závisí na čase. Týden dopředu nebo tři dny dopředu se počasí předpovědět dá. Měsíc dopředu určitě ne,“ podotýká Prokop.

má tedy dnes smysl sledovat aktuální předpovědi voleb do české sněmovny?

Je těžší něco předpovídat, když se rozpadly tradiční linie politiky a když se objevily nové strany. Hodně lidí váhá do poslední chvíle. Dělali jsme loni výzkum na Slovensku, kde nám jeden den před volbami řeklo patnáct procent lidí, že nevědí, jak se rozhodnou. Tím se to ztěžuje, ale je to inspirace pro příští výzkumy. Hodně výzkumů, které jsme dělali od devadesátých let, předpokládá, že člověk má určité preference a nějak už se rozhodl. Ale nepočítají s tím, že jste ze šedesáti procent volič ANO, ze čtyřiceti procent lidovců a teprve se nějak budete rozhodovat pro některou z těchto stran. Tradiční průzkumy vás donutí do té jedné odpovědi – a tím mohou zvyšovat svou nepřesnost.

neúspěch průzkumů v Americe byl právě v tom, že zanedbal nerozhodnost voličů?

Jedna z chyb opravdu byla, že výzkumy odřízly nerozhodnuté voliče, kteří si dosud mezi kandidáty nevybrali. Tím předpokládaly, že se rozdělí ve stejném poměru jako ti rozhodnutí, tedy 52 procent pro Hillary Clintonovou. Jenže oni se rozdělili 70 ku 30 pro Donalda Trumpa. A když je pak nerozhodnutých voličů v tzv. swing states ( ve státech, kde bývá mezi kandidáty demokratů a republikánů těsný rozdíl – pozn. red.) pět až sedm procent, může to v nich rozhodnout. Ty výzkumy se nemýlily o deset procentních bodů, ale mýlily se dost na to, aby neodhadly celkový výsledek prezidentských voleb. Výzkumy se přitom mohly nerozhodnutých dotázat, ke komu se spíše kloní. Viděly by, že z nerozhodnutých bude profitovat spíše Trump. Podobný typ chyby jsme zažili v prvním kole českých prezidentských voleb v roce 2013. Všichni se ptali, koho budete volit, a nepřipouštěli, že voliči jsou hodně nejistí. Třeba Schwarzenberga chtělo volit třináct procent, ale přemýšlelo o něm zřejmě už v prosinci okolo 25 procent – a většina se k němu nakonec přiklonila. V datech se dnes skrývá větší nejistota, dá se ale dobře popsat a přiznat čtenáři.

jak máme rozumět třeba tomu, že dnes tvrdí až 35 procent voličů, že budou volit hnutí ANO?

ANO by podle našeho odhadu dostalo 28,5 procenta. Ale kdyby ho volili všichni, kdo ho vážně zvažují, dostalo by 34. Kdyby ho volili jen ti, co si tím jsou opravdu jistí, může dostat jen 21 procent. Když to tak řeknete, pak přiznáte, že ve výzkumu je velká nejistota a že toho tolik neříká. Ale je to rozhodně férovější, než když řeknete, že ANO dostane 28,5 procenta plus minus dva procentní body statistické odchylky. To je nesmysl. Může to fungovat v době dotazování, ale nefunguje to ani tři týdny dopředu.

kolapsům ve výzkumech je tedy možné předejít, a přesto ještě něco říci?

Ano, ale mohou být i další chyby. V Británii se extrémně liší voliči podle regionů, proto musíte zemi velmi dobře pokrýt podle regionů a v rámci regionů mít velmi dobré podvýběry. V rámci Británie a také při loňských slovenských volbách ( tehdy uspěl populista Kotleba, s nímž nikdo nepočítal – pozn.