centristický kandidát Emmanuel Macron má zřetelnou šanci sjednotit rozhodující většinu francouzských voličů proti extremistické Národní frontě Marine Le Penové, jež těží ze všech bolestných problémů současnosti a chce Francii odvést z Evropské unie i z NATO.
Nikoli náhodou je tato dáma považována za hráče podporovaného z Moskvy a její nástup do Elysejského paláce by pro Evropu a tím i pro Českou republiku znamenal katastrofu. Macronovy šance jsou značné, působil svěžím a příjemným dojmem, ale upřímně řečeno velký výkon proevropských a demokratických sil to není. Jeho poselství o velké demokratické revoluci a změně politického stylu je téměř naprosto bezobsažné a lze si pod ním představit cokoli.
Zarážející je, že na hlavní výzvy současného světa nemá vlastně žádné názory a zabývá se zejména bojem proti fosilním palivům a úvahami o klimatu. Je to milý motýl Emanuel, který krásně poletuje. A nic. Tváří se jako mladý politik, ale všechno, co navrhuje, je otřepané jako ekologická politika v éře hrozícího krachu západního systému. A my mu fandíme, protože alternativou k němu je Putinova Marfuša. Jistě, může nás vždy ještě něčím milým překvapit. Třeba programem boje s terorismem. Ale zatím ho neslyšíme. Slyšeli jsme jen nedůvěryhodné floskule o blahodárnosti imigrace.
Ve Francii tak z evropského hlediska bojuje čisté zlo s ušlechtilou prázdnotou. A nám nezbývá než doufat, že prázdno zvítězí. Protože je pro nás mnohem lepší, když tento nový Obama bude vládnout, ve Francii než když ten první Obama vládl v Americe. Ve Francii toho nelze obamovskou velkohubou rétorikou bez koncepce a názoru zdaleka tolik zkazit, jako toho může zkazit Marie Le Penová brutálním populismem. A také toho Macron nikdy nemůže zkazit tolik, co zkazil ve své roli Barack Obama za posledních osm let.
Smutně komická je reakce Andreje Babiše na Macronovu prezidentskou šanci. Babiš se zaradoval, že i ve Francii jsou v úpadku tradiční strany a tím, že Macron založil ambiciózní nové hnutí, je to vlastně Babišův přirozený parťák. Nikdo zatím nevysvětlil, čím je jakékoli nové hnutí tak zásadně lepší než tradiční politické strany kromě toho, že nemají srozumitelný program a jsou ideově zcela vyprázdněné, takže si různí voliči mohou od takového hnutí slibovat různé i vzájemně si odporující postupy. Na druhou stranu Babiš přivítal i Donalda Trumpa, protože se mu také líbí model osvíceného miliardáře z lidu.
Každopádně má nyní Evropa v Macronově osobě naději na další snesitelné přežívání, což je vždy mnohem lepší než umírání a chaos. Naděje na řešení velkých problémů této doby tu ovšem vidět moc není.