sám sebe Babiš označil za oběť, Marka Přibila za agenta provokatéra. Na svém facebookovém profilu ministr financí píše, že premiér s předsedou opoziční TOP 09 se neštítí spolupracovat proti němu „s bývalými policajty, experty na odposlechy a najmout novináře, aby mě odposlouchával.“
Pohled na věc sdílí se svým majitelem (ano, jistě, je tu šaškárna se svěřenským fondem, jemuž vládnou Babišův manažer, dvorní právník a životní partnerka) i velká část zaměstnaneckého kolektivu redakcí MF Dnes a iDnes.cz. Ve svém provolání z 4. května tu více než 200 redaktorů sice Babišovi vytkne, že selhal se svým závazkem, že nebude ovlivňovat svoje noviny, ale skutečný mravní odsudek si nechávají pro chudáka Přibila. „Razantně se distancujeme od chování našeho kolegy, protože je neprofesionální a nemorální.“
přibil, duo Shabu – Koutník a spol.
Především by se všem těm expertům, kteří z faktu, že na nahrávkách zní Přibilův hlas zblízka a Babišův z větší dálky, vyvozují, že redaktor svého majitele nahrával, měly připomenout odposlouchávací softwary. Ty vám někdo na dálku nainstaluje do mobilního telefonu a promění bez vašeho vědomí v prostorový odposlech. Experti těmto softwarům říkají „trojáci“ (odvozeno z Trojského koně – viz Salon v Týdeníku Echo 2017/16, jehož se účastnil dlouholetý ředitel Útvaru zvláštních činností Tomáš Almer). Kromě toho existuje možnost, že nahrávky vznikly naprosto zákonně, totiž že redaktora odposlouchávala buď policie nebo tajná služba. Vzniklo totiž podezření, že Přibil je zapletený minimálně do jedné provokace vůči ministru vnitra (fotomontáž znázorňující Milana Chovance v night-clubu; záležitost propíchnuta v říjnu 2015). Nezákonné by tak nebylo pořízení nahrávky, ale její únik – a pokud by ani jedno nespáchal Přibil, padá teorie o agentu-provokatérovi.
„Zaměstnanci Mafry, kteří se razantně distancují od nemorálního Přibila, by měli své pobouření rozšířit a zamířit do vyšších pater vydavatelství.“
Za druhé Marek Přibil není nepopsaný list. Už na předchozím působišti v časopise Týden měl k dispozici dva spolupracovníky, kteří sami nebyli novináři, žádné články nepsali, a přesto měli vyčleněná místa v redakci. Vznešeně by se řeklo Přibilův rešeršní tým, bližší skutečnosti bude, že to byli takoví policisté v civilu, pracovní síla na shánění kompromatů. Majitel Týdne Jaromír Soukup jednoho z nich propustil, když vážně onemocněl, což mohlo přispět k odcizení na lince Soukup-Přibil (jinak oba muži si tykají). Další důvod pro odchod z Týdne byly však prohrané soudy kvůli alespoň třem Přibilovým článkům.
Do Babišovy MF Dnes přechází redaktor na jaře 2014, už s pověstí novináře na účelové hry. Následuje sem své dva přímé nadřízené z Týdne, šéfredaktora Františka Nachtigalla a zástupce šéfredaktora Jaroslava Plesla. Zatímco Plesl teď povyšuje a stává se šéfredaktorem deníku, Nachtigall obsazuje post ředitele strategického rozvoje Mafry a usedá v jejím představenstvu. Navzdory vágnímu „ředitel strategického rozvoje“ Nachtigall v koncernu dělá reálná rozhodnutí, což se v případě Plesla nedá říct ani u samotné Mladé fronty.
Přibila si jeho bývalí nadřízení přivedli už jako muže na špinavou práci na nové působiště, koneckonců to, že redaktor nebyl žádné ze řetězu utržené individuum, ale pracoval s vědomím Plesla, minulý týden na Facebooku potvrdil a různými detaily vyztužil bývalý redaktor listu Martin Biben, z jehož popisu naopak vyplývá, že vedení nad Přibilem drželo ochranou ruku.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.