sledoval jste vývoj kolem vládní krize v posledních týdnech? Co si o tom myslíte?

Vnímám tyto události ne jako politik nebo politický komentátor, tím nejsem, nýbrž jako člověk, který se intenzivně zabývá studiem interakcí morálně-kulturních, duchovních a politických trendů v současném světě. Proto se snažím i tyto turbulence vidět v širším kontextu, zejména mezinárodním. Zhoršení politické kultury a krize liberální demokracie svědčí o tom, že tzv. „tekutý hněv“ lidí, poškozených vedlejšími efekty procesu globalizace, vynáší populistické a demagogické politiky bez jakýchkoliv morálních skrupulí. Viděli jsme to i na výsledku událostí, jako byl nešťastný brexit nebo prezidentské volby v USA. Populisté se snaží znevážit kriticky myslící vrstvy (dávají jim např. nálepku „kavárenských povalečů“ či „samozvanců“ jako v útocích na Chartu 77) a zastrašovat nebo si kupovat média.

pokud podle vás tedy dochází ke zhoršování politické kultury, jak si vysvětlujete, že mají Andrej Babiš i Miloš Zeman stále takový úspěch u lidí?

Lidé, kteří ještě podporují politiky typu Babiše a Zemana, žádné argumenty nevnímají a vůbec si nekladou otázku, zda tito lidé jsou věrohodní. Tam jde o čistě emocionální záležitost – demagogové dokážou rezonovat s náladou, s „tekutým hněvem”, dokážou nejasné pocity strachu proměnit v hněv, pro který nabízejí cíle (migranty, „inteligenty”, „Pražáky”, „flanďáky” apod.) a zároveň nabízejí sebe za spasitele proti těm údajným ohrožením. Komunismus i fašismus pracoval se stejnými politickými triky a úspěšně získával masy. Jejich úspěšnost však především závisí na celkové společenské situaci.

„Nejsem a nechci být táborovým řečníkem, dávám přednost klidnému dialogu s občany, zejména s mladou generací.“

právě proti oběma politikům v minulých týdnech po celé České republice demonstrovaly tisíce lidí. Sice jste tam nebyl, ale četl se tam váš dopis. Co jste jim chtěl sdělit?

Nejsem a nechci být táborovým řečníkem, dávám přednost klidnému dialogu s občany, zejména s mladou generací, na besedách, kde pozorně naslouchám jejich názorům a pak se jim snažím dát na základě svých životních zkušeností a odbornosti inspiraci k jejich vlastnímu kritickému myšlení. Ale nynější masové demonstrace, které jsou jasným vzkazem politikům, že občané nejsou nemyslící masou, která si nechá líbit všechno, vítám a podporuji, občas vzkazem, výjimečně osobní přítomností. Když Miloš Zeman občany, kteří dávají v souladu se zákony a demokratickými pravidly najevo svou občanskou odpovědnost, nazve „patologickou sedlinou a kraválisty” (a občas k tomu přidá „bonmot“ tu o tom, že slušný člověk nevstává před 7 hodinou ráno, nebo že novináře je třeba zlikvidovat) prozrazuje, jak ve skutečnosti všemi občany kromě svých fanoušků hluboce pohrdá. A je dobře, že to lidé teď mohou vidět a slyšet.

jsme tedy v nějaké přelomové době.

Samozřejmě, že jsme v přelomové době: jde o zásadní mezinárodní směřování země. Buď se staneme součástí jádra Evropské unie, kde lze po vítězství proevropských sil ve Francii a Německu očekávat potřebné pozitivní reformy a větší pružnost, nebo se staneme obětí Putinových snah nasadit veš do EU a NATO či snů čínských oligarchů najít devótního pomocníčka v již oficiálně proklamované snaze o světovládu čínského křížence bezohledného kapitalismu s diktaturou komunistické strany. Pro aktuální půtky politiků nesmíme přehlédnout tuto dějinnou křižovatku.

dají se v tom hledat paralely s rokem 1989?

Při Anežské pouti 1988, kterou jsem pomáhal připravovat, nastala celostátní policejní mobilizace a při demonstracích v lednu, srpnu a listopadu 1989 režim použil brutální násilí. Dnes nic takového nehrozí, v tom je zásadní rozdíl. Rozdíl je také v tom, že nám šlo o pád celého totalitního komunistického systému, zatímco dnešní demonstrace jsou důkazem toho, že si lidé váží vydobytých demokratických možností, pokojně je využívají a jde jim o kultivaci demokratického systému naší země proti vnitřnímu ohrožení chováním některých politiků. Podobnost je v tom, že občané dávají veřejně najevo, že jim nemorální a cynické jevy ve veřejném životě nejsou lhostejné.

vybudí to podle vás občany a přijdou k volbám, nebo je chování prezidenta a spory mezi hnutím ANO a ČSSD naopak odradí?

Obávám se, že to u mnoha lidí vyvolá znechucení celou politickou scénou a že mnozí bohužel vyklidí prostor fanouškům populistů a extrémistickým protestním stranám. Ale na druhé straně i ti, kteří budou chtít profitovat ze znechucení vůči tradičním stranám a přijdou s mesiánskými nabídkami, že odklidí korupčníky (neboť „všeci kradnú“), už tentokrát mohou sklidit výsměch, protože si lidé vzpomenou na Věci veřejné a na Babiše a zkušenost, že se zloděj často pozná podle volání „Chyťte zloděje“.

jak dlouho může tedy podle vás podpora Andreji Babišovi a jeho hnutí vydržet?

Dlouho jim to vychází, ale zlo má nakonec vždy sebezáhubný charakter. Tak v případě Babiše a jeho spojence Zemana najednou lidé uviděli, že ti dva to už opravdu přehnali, že k některým porušováním právní kultury a aroganci nelze být lhostejný. Samozřejmě, že jejich nekritické obdivovatele to ještě více semkne a zfanatizuje.

může ovlivnit rozhodování lidí fakt, že právě tito vrcholní politici často říkají nepravdu nebo dokonce lžou, mystifikují a ještě se tím veřejně chlubí?

Řada lidí, která sama lže a podvádí, je cynická a obhroublá, miluje politiky, kteří jim ukazují, že je to nejen „normální“, ale může to být výtah k nejvyšším patrům moci. Jiní sice sami nekradou, ale lidi bez skrupulí obdivují (viz kult nájemného vraha Kajínka, na němž si teď i Zeman chce přihřát popularitu). Vždyť i Trumpova cesta k moci byla dlážděna cynismem a lží a je příznačné, kteří čeští politici se v Trumpovi vidí. Ale ani Trump možná do konce období nedovládne, přísloví o božích mlýnech je totiž pravdivé.

„Uvidíme, zda půjde o tvrdý souboj dvou zcela kulturně odlišných částí společnosti.“

sám jste již několikrát řekl, že na prezidenta kandidovat nebudete. Platí to?

V příštím roce určitě kandidovat nebudu, mám teď jiné poslání.

z těch, kteří kandidaturu již ohlásili, je pro vás někdo, koho byste podpořil?

Zatím se nechci ke kandidátům příliš jednoznačně vyjadřovat, protože situace před volbou se ještě může radikálně změnit. Zeman viditelně rychle tělesně i duševně chátrá, představa, že by mohl na další dlouhá léta – až prakticky do své osmdesátky – vést stát, je poněkud morbidní, to snad teď vidí každý. Slyšel jsem, že prokremelské a pročínské politické mafie si možná najdou ještě před volbami za něj náhradníka, takže to by mohlo celou scénou zahýbat a zmást opozici, stavící převážně na rostoucím znechucení Zemanem. Uvidíme, zda půjde o tvrdý souboj dvou zcela kulturně odlišných částí společnosti, jako tomu bylo v minulých volbách, nebo zda se bude hledat kompromisní kandidát, který by mohl společnost uklidnit a aspoň trochu sjednotit. Pak by to zřejmě musel být nestraník, nepříliš politicky vyhraněný a proto mnohým přijatelný, nejspíš z akademické sféry.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Echa 24.