bývá označován za největší nebezpečí pro zastupitelskou demokracii, kterou chce dostat pod kontrolu po vzoru některých vládců z východní a jihovýchodní Evropy, stejně by ho však volila třetina lidí. Nechal se vyhodit z vlády, není charizmatický, unavuje neustálým přehráváním role oběti a neumí ani pořádně česky, proč tedy vzbudil sympatie značné části národa? Jako jediný z politiků nabízí reálnou šanci, že omezí zastupitelskou demokracii, již značná část národa nesnáší.
čím horší, tím lépe pro nás
V západní Evropě vzbuzuje úžas, kolik autoritářů a politiků silné ruky se najednou objevilo v zemích na Východě, které se přece teprve nedávno revolučně osvobodily od komunistické diktatury. Jak je možné, že se po takové zkušenosti Maďaři nechají svést Viktorem Orbánem, Poláci Jarosławem Kaczyńskim, Srbové Aleksandarem Vučičem, Gruzínci Bidzinou Ivanišvilim? Nejde přitom o náhlé výpadky. Všichni tito vůdci vyhráli volby nejméně podruhé a jejich popularita neklesá ani po mnoha letech vládnutí. Nepřekvapí, že průzkumy dávají Orbánovi přes padesát procent důvěry, ovšem ani podpora Kaczyńského strany Právo a spravedlnost se dva roky od voleb neklesla pod třetinu.
Očividně nejde o mimořádně nadané populisty, které nelze nevolit, někteří z nich ani nevystupují na veřejnosti.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.