Stará zbraň

automatické očekávání, že též ČSSD dopadne výborně, není na místě. Je pochopitelné, že se také česká levice snaží přihřát na úspěchu zahraničních souputníků, přesto je součástí jiného příběhu. A nejde vyloučit, že se tento příběh blíží ke konci a že proti nezvratnému osudu už nejde nic dělat.

slavné dějiny generace 96

Začalo to v roce 1996, kdy po úspěšných volbách zaplavilo sněmovnu sedmdesát sociálnědemokratických poslanců. Pod vedením Miloše Zemana se sešikovala jména jako Vladimír Špidla, Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek a spolu s věkem mladšími, přesto ve sněmovně už zabydlenými Petrou Buzkovou a Stanislavem Grossem vytvořili dynamický tým, který dokázal konkurovat veteránům z dominantní ODS. Zřejmě žádná jiná politická skupina tolik neovlivnila tuzemskou polistopadovou demokracii. Premiéry už byli Zeman, Špidla, Gross, Sobotka, teď se jako volební lídr hlásí o stejný post Zaorálek. Pokud se předsedou vlády stane, mohou případu Petry Buzkové, jež vládu nikdy neřídila, využít feministky jako doklad genderové nerovnováhy v Česku.

Význam skupiny, která se už během období opoziční smlouvy v letech 1998–2002 rozešla s vůdcem Zemanem, nespočívá jenom v úspěšnosti při obsazování postů a vlivu na státní politiku. Významnější byly historické okolnosti, za jakých se objevila. Obnova demokracie v evropských postkomunistických státech probíhala podle jednotného scénáře. Vládu převzala liberální opozice často propojená s protikomunistickými disidenty a za opozici jí vždy sloužili „reformovaní“ komunisté, kteří se časem víceméně přizpůsobili základním demokratickým pravidlům a pod hlavičkou sjednocené levice, sociální demokracie nebo nějakým úplně jiným názvem dokázali znovu uchopit moc. Jenom v Česku tomu bylo jinak, protože tady na předválečných základech vznikla do značné míry autentická sociální demokracie.

„Obnova demokracie v evropských postkomunistických státech probíhala podle jednotného scénáře.“

Předseda Zeman sice vyzval bývalé komunisty, ať do strany vstupují, přesto si ČSSD uchovala odstup od starokomunistické KSČM a bývalí komunisté stranu také nikdy neovládli. Řídili ji totiž lidé z generace 96, kteří před listopadem 1989 působili v různých alternativních strukturách, jako byli ochránci přírody, církve, národní socialisté či skupinky intelektuálů. V KSČ působil krátce pouze sám Zeman, a to ještě během období pražského jara.

Pro zdejší demokracii a řízení státu to znamenalo jinou kvalitu než v okolních zemích. Komunisté se všude ve východní Evropě připravovali k politickým reformám včetně formálního omezení své moci. Obvykle však byl převrat dramatičtější, než čekali, proto jim zpravidla nějakou dobu trvalo, než se vrátili do nejvyšších funkcí.