vyžadovalo se zaujetí stanoviska, přihlášení se k jedné straně sporu, dříve než se vysvětlí podstata justiční reformy. Následující text je pokusem o pokud možno nezaujatý výklad této justiční války.
znásilnění poprvé
V říjnu 2015 vyhrála národně konzervativní strana Právo a Spravedlnost (PiS) k nelibosti evropského establishmentu volby a díky volebnímu systému má s 38 procenty absolutní většinu v Sejmu. Většinu má i v Senátu. Má svého prezidenta. Andrzej Duda v lidovém hlasování porazil úřadujícího prezidenta Bronislawa Komorowského z liberální Občanské platformy (PO) už půl roku předtím. Od počátku byl předseda PiS Jarosław Kaczyński považován za autokrata a národovce. Kaczyński často oponuje dnes převažujícímu kánonu v EU, odmítá uprchlické kvóty, varuje před muslimským přistěhovalectvím, nelíbí se mu dominantní role Německa. Jeho strana se odvolává na křesťanské tradice.
To všechno je pro západoevropský mainstream reakční politika. A bylo by v řádu věci, aby ji Kaczyński prosazoval autoritářsky a nedemokraticky. První takové náznaky levicově liberální pozorovatelé získali z bitvy o ústavní soud, v Polsku zvaný Konstituční tribunál, který se rozhořel souběžně s volbami na podzim 2015. Předchozí Sejm necelý měsíc před volbami zvolil pět nových soudců výměnou za soudce, jimž ve třech případech vypršel mandát týden, a ve dvou dokonce až měsíc a půl po volbách. U třech prvních se ještě dalo tvářit, že by nový, podle očekávání pravicovější Sejm nestihl zvolit náhradníky včas, u dvou druhých už to byla jasná účelovost, pokus upadající PO posichrovat si moc. PiS na to odpověděla svou vlastní nehorázností – kromě oněch dvou zjevným podrazem zvolených soudců zablokovala i tři, kteří obsadili mandáty formálně uvolněné už před ustavující schůzí nového Sejmu. Ačkoliv se ve sporu nakonec prosadili konzervativci, a tedy várka soudců vybraných už novým Sejmem, byť z této várky je i nová předsedkyně, Konstituční tribunál jako celek rozhodně není zotročený, jak ještě minulý týden psala i ČTK. Z patnácti soudců jich bylo za vlády PiS jmenováno šest, takže většina má pořád mandáty z éry tzv. proevropského liberála Donalda Tuska. Když tedy dnes špičky české justice v patetickém protestu vůči znásilňování polské justice na úvod připomínají „ochromení“ ústavního tribunálu, prozrazují jen svou apriorní zaujatost.
„Kaczyński často oponuje dnes převažujícímu kánonu v EU, odmítá uprchlické kvóty, varuje před muslimským přistěhovalectvím, nelíbí se mu dominantní role Německa.“
Dalším důkazem Kaczyńského autoritářských sklonů měly být čistky ve státní televizi TVP. Její politické zpravodajství je dnes skutečně podívaná pro otrlé a slova o vládní propagandě nejsou nadsázka. Televizi muselo opustit několik vyhraněných kritiků PiS. Nedá se to omluvit, dá se to vysvětlit – jako pokračování neblahé polské tradice, kdy vítězný politický tábor obsazuje televizi svými lidmi. TVP vždycky všechny politické tábory bez výjimky považovaly za součást mocenské kořisti. Čistky prováděné tentokrát PiS jsou nápadnější proto, že Kaczyński se chová, jako by mu nezbývalo moc času. Za tím může být jak zkušenost s první vládou PiS, která skončila předčasně po dvou letech, tak Kaczyńského přesvědčení, že struktury jsou plné nepřátel. Fakt je, že když se pohádal s Lechem Wałęsou a v roce 1991 založil vlastní stranu, stal se objektem sledování, a dokonce intrik jakéhosi plukovníka Lesiaka z kontrarozvědky (už demokratického) Polska.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.