s ostrým veřejným prohlášením přišly i špičky české justice. Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, který se o situaci justice v Polsku dlouhodobě zajímá a má dva asistenty se silným vztahem k této zemi, vysvětluje, co konkrétně ho vyprovokovalo k ostré kritice.
je to vůbec poprvé, kdy se špičky justice pustily do varovného apelu?
Ano, je to vůbec poprvé, kdy se předsedové nejvyšších soudů spolu s nejvyšším státním zástupcem a ombudsmankou rozhodli k takovému prohlášení.
proč zrovna teď, u něčeho, co se neděje u nás, ale v zahraničí? Kdo k tomu dal impulz?
My jsme se o těch zásadních změnách v justici, které spustila polská vláda, dlouho bavili především s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským a předsedou Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem. Já sám jsem se chtěl, bez ohledu na toto prohlášení, nějak veřejně vyjádřit. Situaci v Polsku bedlivě sleduji od chvíle, co jsem ve funkci, tedy nějakých patnáct let. Sleduji to i proto, že když v roce 2003 Nejvyšší správní soud zahájil svou činnost, bylo pro nás Polsko první a na dlouhou dobu nejdůležitější zemí, kde jsme viděli určité vzory v tom, jak mají soudy fungovat. Jak může správní soudnictví vypadat. Byli jsme s polskými soudci ve velmi úzkých pracovních kontaktech. Často jsme se navzájem navštěvovali. Takže jsem měl, myslím, docela slušný obrázek, jak to tam na soudech vypadá. Proto mě velmi zarazilo, když jsem se dozvěděl, jaké změny se v polské justici chystají.
česká veřejná debata o Polsku není moc věcná. Obecně se bez konkrétních detailů křičí o autoritářství a ohrožení demokracie. Co byly ty konkrétní zásahy, které vás znepokojily?
Moc dobře vím, že ty věci v Polsku začaly mnohem dříve než touto justiční reformou.
krizí kolem obsazování Ústavního soudu v roce 2015, na kterou se vás chci taky zeptat...
První věcí, kterou tehdy ve volbách vítězná strana Právo a spravedlnost udělala – kromě zásahů do médií, do tajných služeb, do školství –, byl střet kolem složení Ústavního soudu, kam se velmi násilně snažili dosadit své nominanty.
ta krize přece začala už před volbami, kdy tehdy vládnoucí Občanská platforma, tušící volební porážku, jmenovala v jasném rozporu se zákonem nové ústavní soudce za ty, jimž měl mandát končit až za nového parlamentu.
Bylo to samozřejmě vyprovokováno i tím, co dělali předchůdci současné vlády z Občanské platformy před svým koncem. Oni cítili, že volební výsledek nebude takový, jaký by si představovali, takže si „předschválili“ několik soudců pro dobu, kdy už nebudou u moci.
považoval jste to za brutální porušení práva?
Přesně tak. Stejně bychom se asi dívali na situaci, kdy by český prezident dva tři roky před tím, než skončí mandáty těm současným, najmenoval nové ústavní soudce. Kdyby řekl, tak ať jsou ve forotě. S tím, že by ujišťoval, že oni přece nastoupí, až tamti skončí. To prostě nejde.
proč jste se neozval už tehdy?
To se odehrálo ve strašně rychlém sledu. Byly volby, přišla nová vláda a na místa těch původně najmenovaných soudců prosadila své kandidáty. Na Ústavním soudu bylo najednou přeplněno. Nebylo jasné, kteří soudci mají legitimní mandáty. Bylo až tragikomické, jak obě skupiny říkaly: My sem patříme. A navzájem si odpovídaly: Ne, vy sem nepatříte, legitimně sem patříme my. Nebylo jasné, kdo má vlastně rozhodnout, kteří z nich tam skutečně patří. V těchto nejvyšších patrech moci už nemáte dalšího rozhodčího, který by řekl, kdo porušil pravidla.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.