severní Korea má kapacitu jaderných zbraní nejméně po dobu desíti let. „Dosáhly nedávné pokroky tak dramatické a významné úrovně, aby Spojené státy přiměly k preventivní válce? Ne. Krize, v níž se nyní nacházíme, byla Trumpovou administrativou přehnaná a zmanipulována do takové míry, která je hluboce znepokojující a nebezpečná.“
Od samého začátku chtěl Bílý dům přistupovat k Severní Koreji tvrdě. V raných měsících Trumpovy vlády, předtím, než mohlo dojít k vážnému politickému přezkumu, ministr zahraničí Rex Tillerson varoval, že doba strategické trpělivosti se Severní Koreou skončila. Poradce pro národní bezpečnost H. R. McMaster uvedl, že potenciál Severní Koreje zasáhnout Spojené státy jadernou zbraní je „nesnesitelnou“ hrozbou. (Tedy jen potenciál.)
Trump šel samozřejmě dál a řekl, že pokud Severní Korea nepřestane s hrozbami, čeká ji „oheň a hněv, jaký svět nikdy neviděl.“ Později to ještě zesílil výrokem, že toto prohlášení ještě nebylo dost tvrdé. Jinými slovy, Trump jasně uvedl, že Spojené státy budou reagovat na severokorejské hrozby mohutným vojenským útokem, případně jadernou zbraní.
„Jako by říkal, že Američané mají ignorovat nejen rétoriku severokorejského diktátora, ale i prezidenta Spojených států.“
„Je to věrohodné?“ Ptá se Zakaria. „Ne. Spojené státy nezačnou v Asii preventivní jadernou válku. Trumpovy komentáře nepochybně otřásly nejbližšími spojenci Washingtonu v regionu, Japonskem a Jižní Koreou.“ Prázdné hrozby a rétorika jen oslabily americkou prestiž a moc.
Tak proč to prezident dělá? Protože se jedná o základní způsob Trumpova jednání. Celý svůj život dělal grandiózní sliby a pronášel zlověstné hrozby – a zřídkakdy na ně došlo. Když byl v podnikání, jak zjistila agentura Reuters, často hrozil žalobami za urážku na cti, ale poslední podal v roce před 33 lety v roce 1984. Všechno chtěl řešit soudně, ale uklidnil se asi stokrát.
Ve svém politickém životě sleduje stejnou strategii vyděračství. V roce 2011 řekl, že má vyšetřovatele, kteří „nemohou uvěřit tomu, co nalezli“ ohledně rodného listu prezidenta Baracka Obamy a že v určitém okamžiku „odhalí některé zajímavé věci.“ „Neměl nic. Během kampaně slíbil, že označí Čínu za manipulátora měny, přesune americké velvyslanectví v Izraeli do Jeruzaléma, že Mexiko zaplatí hraniční zeď a zahájí vyšetřování Hillary Clintonové.“ Zatím nic.
Poté, co byl zvolen, oznámil Číně, že může uznat Tchaj-wan. Během několika týdnů od nástupu do úřadu otočil. Naznačoval, že má nahrávky z rozhovorů s tehdejším ředitelem FBI Jamesem B. Comeyem. Samozřejmě, že je nemá.
Dokonce i teď, když se zabývá jadernou krizí, si Trump dělá nároky na něco, co není pravda, jak lze snadno prokázat. Oznámil, že jeho prvním prezidentským rozkazem bylo „modernizovat“ jaderný arzenál Spojených států. Ve skutečnosti jen dal mandát kongresu, který povolil revizi arzenálu, která ještě nebyl dokončena. Myslí si, že Severokorejci to nevědí?
„Jeho hlavní mantra spočívá v blufování a ne v obchodním umění.“
Když získal jaderné zbraně Sovětský svaz, byly USA opatrné. Když Spojené státy zažily Mao Ce-tunga a jeho začátky s jadernými zbraněmi, byla Amerika ještě opatrnější. Mao trval na tom, že se nemá strach z jaderné války, protože Čína má dost lidí na to, aby porazila západní imperialisty. A přesto americké úřady zůstaly v klidu.
Svět už s jadernou Severní Koreou žije. Pokud nemůže být tato realita vyvrácena prostřednictvím jednání a diplomacie, bude úkolem vyvinout silný systém odrazování, jaký udržoval mír se Stalinovým Ruskem a Maovou Čínou. Prezidentovo mlžení může zvýšit nebezpečí nesprávné kalkulace nebo všechno zavést do nebezpečné klesající spirály.
Ministr Tillerson ostatně řekl, že Američané mohou klidně spát a nemají mít z rétoriky posledních dnů žádné obavy. Jako by říkal, že Američané mají ignorovat nejen rétoriku severokorejského diktátora, ale i prezidenta Spojených států. To je asi to, co Trumpovi spolupracovníci vždycky věděli. Že jeho hlavní mantra spočívá v blufování a ne v obchodním umění.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24