všichni dohromady vládli v KLDR sedmdesát let, ale teď je zřejmé, po téměř šesti letech u moci, že mezi Kimem a jeho předky existují jisté významné rozdíly a že ukazuje styl vládnutí, který se vyvinul nečekaným směrem.
Konsolidoval moc rychleji, než většina lidí očekávala, vládne s neobvyklou bezohledností, a to dokonce i s ohledem na to, na co je sever Koreje zvyklý. Přijal omezené tržní reformy. Vede také program jaderných zbraní, což by jeho zemi přivedlo do elitního globálního klubu.
Tento program je již dlouho charakterizován jako pojistka pro zemi, která je hluboce podezřívavá vůči cizím mocnostem a zavázala se k ideologii sebeúcty.
List The Christian Science Monitor cituje Go Myong-hyuna, výzkumného pracovníka Institutu pro politické studie Asana v Soulu v Jižní Koreji. Ten tvrdí, že jde mnohem o víc, než jen o ochranu dynastie Kimů. Říká, že nejmladší Kim prokázal neochvějnou ambici obnovit to, co považuje za místo, které zemi ve světovém řádu náleží.
„Kim Čong-un si hraje s ohněm, ale zatím je s tím velice opatrný.“
O posledním v řadě vládnoucích Kimů se toho mnoho neví. Byl až třetí z bratrů, ale pak se ukázalo, že otec vyvolil zřejmě jeho. To, co víme o jeho životě, máme dostupné pouze z různých zmínek a pověstí. Studoval ve Švýcarsku, byl vydáván za syna diplomata, každý den ho vozila do školy limuzína severokorejské ambasády. Se spolužáky se moc nesetkával. Měl prý zálibu v baseballu a sledování filmů s Jamesem Bondem. Pak se náhle po návratu domů stal čtyřhvězdičkovým generálem. Po získání prvního místa v zemi po otcově smrti se zdálo, že jako mladý a nezkušený bude v područí svého strýce, který bude vládnout jako regent. Toho ale Kim odstranil a nechal popravit.
Kim si od té doby získal pověst bezohledného diktátora (všeobecně vládne přesvědčení, že nechal zavraždit i svého bratra žijícího v cizině), který neustále vyzývá Spojené státy a otevřeně pohrdá OSN. Získal si tím pověst narcisty a megalomana.
Navzdory své pověsti se mnozí experti shodují na tom, že za bombastickým kultem osobnosti se skrývá racionální vůdce, který vidí jaderné zbraně jako svou jedinou naději na přežití. Ačkoli Kim couvnul od jaderné války s USA, je pravděpodobné, že se právě z tohoto důvodu nikdy nevzdá svých zbraní.
„Hledá pocit bezpečí,“ říká Scott Snyder, odborník na severokorejské záležitosti v Council on Foreign Relations ve Washingtonu. „Cítí se zranitelný a pravděpodobně to tak bude vždycky.“
Kenji Fujimoto, bývalý šéfkuchař rodiny Kimů, je jedním z mála lidí mimo Severní Koreu, kteří se s ním setkali od doby, kdy byl u moci. „Severokorejci chtějí, aby si lidé mysleli, že jsou blázni, protože je pak budou podceňovat nebo přeceňovat ohledně toho, čeho jsou schopni,“ říká. „Být nepředvídatelným jim dává hodně psychologické moci.“
Jednou z charakteristických rysů Kimova režimu byla jeho schopnost využívat tuto nepředvídatelnost ve svůj prospěch. Má dlouhou historii vyhlašování hrozeb a ultimát, které nevedou nutně k akci, ale stále umisťují Severní Koreu do světla mezinárodního reflektoru. Kim Čong-un si hraje s ohněm, ale zatím je s tím velice opatrný.
„Když Donald Trump reaguje na jaderné ambice KLDR okázalou rétorikou, dá se to využít při šíření ideje, že KLDR je ohrožena a je třeba se bránit.“
Kim si je dobře vědom, co se stalo třeba svrženému libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu, kterého nakonec lynčoval a zabil dav. Jeho hlavním cílem není vyvolat sebevražednou jadernou válku s USA a zbytkem světa, ale dát najevo, že KLDR patří mezi země, které je třeba brát vážně. Chce Spojené státy donutit, aby s ním začaly vyjednávat a přišly s nějakými návrhy.
Kromě toho se ale zaměřuje na ekonomické otázky. Analytik Stephan Haggard z Peterson Institute for International Economics ve Washingtonu říká, že „Kim Čong-un je velice chytrý. Hraje v oslabení dobře.“ KLDR má mírný ekonomický růst, ačkoliv čelí tvrdým sankcím. Přístup k potravinám a zboží je údajně lepší. V Pchjongjangu přibyly velkolepé budovy a návštěvníci hovoří o větším počtu automobilů a nákladních vozů v ulicích a otevřela se nová tržiště. Andrej Lankov z Kookmin University v Soulu říká, že Severní Korea prožívá ekonomický růst, jaký tam nebyl po desetiletí. Roste ale také nerovnost v příjmech, protože nejlépe se daří mocenské elitě. Země jako celek je stále zbídačená, především na venkově. Dva z pěti Severokorejců jsou podvyživení a 70 procent populace se musí spolehnout na potravinovou výpomoc, jak uvádí zpráva OSN publikovaná v březnu. Kim je údajně nesmírně oblíben, je ovšem otázka, jak je to doopravdy a co je jen oficiální propaganda.
Když Donald Trump reaguje na jaderné ambice KLDR okázalou rétorikou, dá se to využít v propagandě při šíření ideje, že KLDR je ohrožena a je třeba se bránit. To může lidem odůvodnit jejich bídu. V každém případě dělá Kim svou politiku chytře a nebylo by na místě ho podceňovat.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.