na jedné straně jsou lidé, kteří stále ještě žijí klidný středostavovský život, na druhé ti, kteří už poznali odvrácenou stranu rakouského úspěchu.
Rakousko je idylická země, kde se každému dobře žije. Příliš se tam nepracuje, lidé tráví většinu času u šálku vyhlášené kávy nebo u sklenky vína, procházejí nekonečné nákupní galerie a večer navštěvují koncerty či honosné plesy. Takový je pohled cizince, jenž navštěvuje prostory určené k tomu, aby se mu v nich líbilo a o to víc utrácel. Docela nedaleko upravených parků či městských promenád se však může dostat na ta nesprávná místa. Na liduprázdné stezce dříve sloužící místním běžcům a bikerům třeba narazí na zapomenutou boudu, která dříve sloužila jako sklad nářadí, dnes tady však snědí mládenci obchodují s drogami a v lepším případě se rozprchnou, když kolem projde někdo, kdo vypadá jako starousedlík.
Zbloudilý turista pak může dojít do tovární čtvrti na břehu řeky se zarostlými kanály, páchnoucí vodou a benzinovými skvrnami, vysokými drátěnými ploty, které chrání hromady rezavého a nepotřebného šrotu, a nevzhlednými výrobními halami, jež zaměstnanci už dávno opustili. Industriální ghetta obklopená nouzovými přístřešky a sídlišti těch chudších nejsou místem, která ještě všeobjímající blahobyt nezasáhl, kam se ovšem stejně nezadržitelně blíží. Špinavé tovární končiny jsou naopak předpokladem veškerého blahobytu. Čím víc Rakousko bohatne, tím víc se také šíří ghetta v okolí výstavních měst a přibývá v nich gastarbeiterů především z východní Evropy.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.