tím vyvolal značnou nechuť a údiv mnoha lidí. T. Okamura je extremista, demagog a fašistoidní hlasatel „alternativních pravd“. Když Duka vycítil nepřízeň, začal celou záležitost dále rozmazávat, takže výsledek byl ještě horší. Ve své obraně na svých stránkách napsal: „Dnes se stále víc a více přesvědčuji, že pro mnohé je demokracie a svoboda slova především otevřený prostor k hulvátství a sprostotě… Hlavní myšlenky z každé gratulace byly zveřejněny na mém webu hned po volbách. Vyzvu-li někoho k práci pro právo a spravedlnost, řeknu-li, že mi na srdci leží bezpečí lidí v této zemi, nemám se za co stydět a za svými slovy si stojím…

Hodlám i nadále jednat slušně a psát, co a komu uznám za vhodné. Na to nepotřebuji nikoho, kdo by mi radil. Nepovažuji se totiž ve svém věku za nějakého uličníka, který musí poslouchat, co mu velí lidé akademicky vzdělaní, kteří se ve skutečnosti cítí být běžným lidem nadřazení.“

To první vyjádření bylo nepochopitelné, což je tak to nejjemnější, co se k tomu dá říci. To druhé je arogantní a vzbuzuje pochybnosti o kardinálově citlivosti a schopnosti se vmyslet do druhých.

Okamura představuje – spolu s Milošem Zemanem – dno české politiky. Pokud někomu nemá smysl k jeho volebním procentům gratulovat, jsou to především občané republiky. Tomio Okamura je politický šizuňk prvního řádu. Gratulovat mu k tomu, že se metáním „myšlenkových“ exkrementů prostřílel do Sněmovny, je nevkus a není to projev slušnosti, ale neslušnosti ke všem demokratům.

„Otec Dominik je pro mne největším zklamáním posledního desetiletí.“

Dukova sebeobhajoba je zavádějící, jako by ani nevěděl, co přesně napsal. On přece neřekl, že mu „na srdci leží bezpečí lidí v této zemi“. On v dopise napsal: „Jsem přesvědčen, že nás spojuje péče o bezpečí lidí v této zemi i řada jiných úvah.“ O tom snad nikdo soudný být přesvědčen ale nemůže. Okamurovi o žádnou bezpečnost nejde. Svým šířením nenávistných blábolů si vybudoval hluboké politické koryto, z kterého se teď může luxusně napájet. Spolu s ním jeho spoluposlanci mdlé inteligence. Tak to opravdu děkujeme.

Vrcholem je pak Dukovo tvrzení, že on nemusí „poslouchat, co mu velí lidé akademicky vzdělaní, kteří se ve skutečnosti cítí být běžným lidem nadřazení“.  Tím má na mysli koho? Tomáše Halíka? Martina Putnu?

Halík napsal pro deník.cz: „Otec Dominik je pro mne největším zklamáním posledního desetiletí. Známe se půlstoletí, spolupracovali jsme v disentu v kruhu kolem Zvěřiny a Mádra, od jeho jmenování na pražský arcibiskupský stolec jsem očekával mnoho dobrého, vždy jsem si ho velmi vážil. Nikdy bych nečekal, že nakonec bude mít skutečně asi v lecčems blíž k světu Parlamentních listů, Okamury či narozeninových večírků Mynáře a Klause než k hodnotovému světu papeže Františka a svých někdejších přátel z ‚podzemní církve‘.“

„Tady jako pastýř Duka selhal a na iracionální vlně xenofobie se veze a pomáhá ji posilovat.“

Martin Putna zase kardinála komentoval slovy: „Tak jako se dnes stydíme za kněze a zvláště za biskupy, kteří ve 20. a 30. letech minulého století podporovali autoritářská hnutí napříč Evropou, tak je dnes třeba se stydět za kněze a biskupy, kteří podporují současné extremisty. I tehdy to nejdřív vypadalo, že fašisté a autoritáři jen tak mluví a že svoje výhrůžky násilím nemyslí vážně. I ten, kdo mlčí, s nimi souhlasí. A ten, kdo je chválí, je jejich spoluviníkem. Hanba.“

Pražský arcibiskup může těžko čekat, že ho někdo bude chválit za nadbíhání politickým činitelům, které je nevkusné a nepochopitelné. Pokud se považuje za velkého diplomata ve stylu někdejších církevních knížat, je třeba mu připomenout, že doba těchto mocných hodnostářů je dávno pryč. Jeho stejně nebudou političtí pohlaváři brát moc vážně. Jeho autorita je jen duchovní a tím, jak jedná, přichází i o ni. Pro církev nemůže od nikoho v salonech a na zemanovských hradních večírcích nic získat. Nic ostatně ani nepotřebuje. Proto je to, co dělá, tak nepochopitelné.

Všechno by se dalo vysvětlit snad jen tím, že ho s Okamurou spojuje hlásání odporu vůči uprchlíkům. Tady jako pastýř Duka selhal a na iracionální vlně xenofobie se veze a pomáhá ji posilovat. Že se to halí do frází o obraně našich hodnot, na tom nic nemění. Vyzývat ke střízlivosti a opatrnosti ohledně rizik, které migrační vlna přináší, je na místě. Duka tuto hranici ale překročil, nic praktického nenabízí a patří k těm, kteří příklonem k extremismu všechno jen zhoršují.

V té souvislosti je dost pikantní, když arcibiskup do své obrany zamíchal větu: „Vím, že těžko zabráním mediálním honům, ale volají-li někteří lidé po mém vyjádření a ‚vysvětlení‘, rád je takto z Říma od Svatého otce poskytnu.“

Proč najednou Řím a Svatý otec? Člověk by musel být analfabet, aby neviděl, že současný papež se chová jinak než primas český.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.