na obrazovkách se objevily ojetiny (abychom si vypůjčili jeden Zemanův efektní výraz) typu Grégra, Schlinga a Kavana, o nichž jsme doufali, že je už v životě nebudeme muset vidět. Ale hlavně ti, kteří budou anebo chtějí hrát roli při sestavování vlády: vůdce SPD Tomio Okamura a statutární předseda ČSSD Milan Chovanec. Při rozhovorech si posílali vzkazy na téma, kdo z nich tam byl dřív (Chovanec: „Přijít ve čtyři by uměl každý.“). Skvadru doplňoval ředitel polostátní společnosti ČEZ Daniel Beneš. Atmosféru dokreslilo pěstní napadení novinářů Zemanovými bafuňáři. Ty vytočilo, aspoň podle momentálního stavu poznání, to, že kamery zachytily, jak se zpil na plech jeden z oslavujících – funkcionář KSČM.
Zeman sice nejdříve pozurážel reportéra ČT, ale pak se mu jeho otázka zalíbila natolik, že ho velkoryse nechal být a téměř vrněl: Ano, ano, ano, nechám teď Andreji Babišovi hodně času na sestavování vlády.
„Politika je jen showbyznys pro ošklivé lidi“
To je politická mapa v kostce.
Každý tam teď bude chtít být. Zeman a Babiš nemají relevantního politického soupeře. Jejich spojenectví sice mohlo být jen taktické, ale na druhou stranu, v čem by si měli překážet?
Je to mizerný stav – z hlediska politické rovnováhy, z hlediska všech Zemanových zlých vlastností, které jeho voliči dokázali spolknout. A i proto, že poslali na Hrad člověka v úpadku sil, který bude čím dál tím více duševně nepřítomnou loutkou v rukou své kamarily. A postarali se o to, že budou muset jít k volbám znovu – dřív než za pět let.
jak jsme se sem dostali?
Nepřeceňujme aktuální interpretační klíče populismu, vlivu fake news a dezinformačních kampaní atd. Zeman byl populista vždy. A mimochodem, byl vždy i příkladem toho, co je dnes ve světě považováno za rébus: Jak to, že obyčejní lidé, kteří za normálních okolností chtějí volit někoho, s jehož životní zkušeností se mohou ztotožnit, volí miliardáře se zlatými prkénky na záchodě anebo, abychom nezůstávali jen v Americe, investičního bankéře od Rothschildů?