5. 11. 1987 Štátna bezpečnosť uskutočnila domovú prehliadku v byte Ivana Polanského v Dubnici nad Váhom, čím došlo „k paralyzovaniu nelegálneho rozmnožovania nábožensko-politickej literatúry realizovaním na území SSR jedného rozmnožovacieho centra.“ Následne bol Polanský zadržaný a vzatý do väzby. 17. 6. 1988 sa v Banskej Bystrici uskutočnil súd, ktorý odsúdil Polanského na 4 roky nepodmienečne. Najvyšší súd SSR 30. augusta 1988 zamietol podané odvolania a potvrdil predchádzajúci rozsudok.
Prezident republiky Gustáv Husák vyhlásil 27. 10.1988, k 70. výročiu založenia spoločného štátu amnestiu, ktorou bolo Polanskému odpustená polovica trestu. Následne 11. 11. 1988 požiadal o podmienečné prepustenie. 15. 12. 1988 súd jeho žiadosti vyhovel.
Dôležitú úlohu v obrane Ivana Polanského zohrala Charta 77, ktorá vnímala jeho odsúdenie ako politický proces par excellence. Súčasťou tejto ochrany bolo aj založenie Výboru solidarity s Ivanom Polanským. Vydavatelia českého a slovenského samizdatu, ktorí robili tú istú „podvratnú činnosť" sa 12. 10. 1988 listom sami verejne prihlásili: „Neboť my, nezávislí vydavatelé a publicisté různých kulturních a politických zamíření, různých ver i bez vyznání, činíme totéž co Ivan Polanský. Množí z nás takto působí veřejné dlouhá léta. K faktu, že Ivan Polanský je ve vězení vlastně za nás všechny, nemůžeme a nehodláme mlčet. Sdruženi ve Výboru solidarity s Ivanem Polanským, obracíme se, se vší rozhodností a naléhavostí na státní a politické vedení naši země: Skoncujte se stavem justiční zvůle a pošlapávání práva a skoncujte zvláště se selektivními postihy, jejichž jediným cílem je udržovat celou společnost ve strachu. Vyzýváme vás, abyste buď Ivana Polanského propustili na svobodu, nebo osvědčili důslednost své zvrácené spravedlnosti tím, že uvězníte nás všechny.“ K listu sa pripojilo 92 osôb aj s uvedením samizdatu, v ktorom pôsobili.
BEZ VÁS SA NEPOHNEME
Pridajte sa do komunity predplatiteľov, ktorí pohnú Slovenskom a prečítajte si odomknutú verziu tohto článku.