Vojenský historik Řepa: Reči o banderovcoch na Ukrajine sú táraniny. Česi uverili komunistom

jak dalece v české společnosti historicky rezonuje téma banderovců a proč?

Pojítko Bandera-banderovci-fašisté je dodnes v české společnosti přítomné, a to zejména u starší generace. Po desítkách let ideologické masáže je těžké předpokládat, že by tomu mohlo být jinak. Je to ale do velké míry nesmyslná a lživá zkratka, tedy minimálně v tom smyslu, jak ji používá Rusko a jeho příznivci, tedy že Ukrajinec rovná se banderovec.

odkud tato představa vyvěrá?

Představa banderovců jakožto vrahů a lupičů, kteří vycházejí z hlubokého lesa, kteří člověka ohrožují a nahání strach, se u nás ukotvila. Jenže, když se člověk seznámí s poválečnými zkušenostmi místních, zejména těch na Slovensku, z archivních zdrojů, které máme k dispozici (a zkoumají je kromě mě také historici David Svoboda nebo Vlastimil Ondrák a mnoho jiných), zjistí, že tento obraz neodpovídá skutečnosti. Banderovci totiž nebyli hlupáci.

co si pod tím mám představit?

Byla to vojensky organizovaná síla, která měla ledacos za sebou. Absolvovala spoustu bojů proti zdrcující přesile, ale nesla si s sebou i škraloup v podobě etnického násilí proti Polákům, což její obraz pochopitelně dodnes komplikuje a problematizuje. Nelze popřít, že ve svých řadách měli i zločince a mnozí z nich se v minulosti dopouštěli rovněž násilí vůči civilistům, tedy nejen během vojenských střetů proti ozbrojené síle, či státní moci několika států, včetně Československa. Z tohoto pohledu představovali a představují pro moskevské ideology ideální cíl. Těžko si představit lepší.

jak ho Rusové zneužili?

V tomto popisu zaniká samotná podstata, která vzešla z problematického soužití mnohých národů východní Evropy. Tento konflikt nejvíce eskaloval během druhé světové války, a pokud jde o ukrajinský nacionalismus, především ve vztahu mezi Poláky a Ukrajinci. V polsko-ukrajinských vztazích to hraje určitou roli dodnes, ale je paradoxní, ba naprosto absurdní, že propagandisticky se z toho zpětně i v současnosti nejvíce snažila a snaží vytěžit právě Moskva.

jak se tedy dívat na skutečné působení banderovců?

Problém je už s tím označením „banderovci“. Správně by se jim mělo říkat příslušníci Organizace ukrajinských nacionalistů, možná s dodatkem „Banderovy frakce“, nebo Ukrajinské povstalecké armády, která jako její vojenská odnož vznikla v roce 1942. Největší vlna jejich příslušníků přišla na naše území v roce 1945. Šlo asi o 500 mužů a takové množství jich od té doby naše hranice už nikdy nepřekročilo.

jak se na Slovensku chovali?

Právě svědci na Slovensku, kteří s nimi přicházeli do kontaktu nejvíce, hovořili o tom, že se k nim chovali v drtivé většině případů slušně, protože museli být důvěryhodní. Chtěli totiž zároveň přinášet propagandistické poselství o sovětském útlaku. Kdyby se chovali podobně jako dříve k Polákům, s nimiž měli nevyřízené účty, nikdo by jim nevěřil. To vše máme archivně zadokumentováno.

mělo tohle propagandistické úsilí nějaký dopad na smýšlení tamních lidí?

V podstatě jen okrajový. To šlo už o další vpád, který následoval v roce 1946 před květnovými volbami do Národního shromáždění, tehdejšího parlamentu. Při té příležitosti ukrajinští povstalci rovněž šířili svou propagandu. Varovali před tím, co jsou Sověti zač, varovali před volbou komunistů. Dochovaly se i letáky, které v té době rozdávali místním. Varovali na nich před tím „sovětským rájem“, který viděli a zažili zblízka. Dopad jejich propagandistického tažení byl ale jen omezený, přestože ve výsledku se nakonec ukázalo, že komunisté na Slovensku tolik netáhli a volby zde, jak známo, vyhrála Demokratická strana Slovenska se zhruba 60 procenty hlasů.