slovensko už v minulosti zažilo nejaké kybernetické útoky, tento, ktorý sa odohral minulý týždeň, bol však veľmi neprehliadnuteľný: zhruba tisícka inštitúcií, väčšinou škôl, dostala vyhrážku, že sa na ich pôde nachádzajú výbušniny. Hovorí sa o možnej ruskej stope – vyhrážky prišli z mailov s ruskou koncovkou. Niečo podobné sa pred pár rokmi odohralo v Poľsku. Zažilo takéto hrozby aj Česko?

Ano, Česká republika díky svému postavení na druhém místě kremelského seznamu nepřátelských zemí – po Spojených státech – se pochopitelně stala terčem kybernetických útoků, někdy i poměrně masivních, zaměřených nejenom na kritickou infrastrukturu. Složitá je atribuce, zjištění, kdo byl pachatelem, útočníkem, zda státní či nestátní aktér, jak se říká. Anebo to mohl být nestátní aktér, skrývající svůj vztah na ruský státní orgán, například zpravodajskou službu. Cílem se u nás v minulosti staly jak vládní instituce, včetně bezpečnostních orgánů států, tak veřejné instituce, včetně nemocnic apod. Důležité úkoly v obraně proti kybernetickým útokům hraje naše národní autorita – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NUKIB), ale také Vojenské zpravodajství a další zpravodajské služby či policie. A pak samozřejmě mezinárodní spolupráce, sdílení informací s evropskými i mimoevropskými partnery.

je veľmi citlivé, keď niekto útočí podobným spôsobom práve na školy – je to zo strany útočníka cielená stratégia zasiahnuť spoločnosť na citlivom mieste: znepokojiť rodičov, deti?

Kybernetické útoky, v rámci komplexního hybridního působení státních aktérů, jsou cíleny proti institucím demokratických států, na rozklížení ústavního zřízení, zpochybnění různých instituálních entit, včetně oslabení vztahu státních orgánů a občanů, například ve vztahu ke školství, které jakoby nebyly schopny „ubránit“. Odlišnou kategorií jsou nestátní aktéři, kteří využívají svůj um v digitální doméně k vydírání či zlodějinám.

akú rolu môže v podobných útokoch zohrávať snaha otestovať pripravenosť bezpečnostných zložiek štátu? Reakcie vlády? 

I útoky nestátních aktérů, využívajících například umělou inteligenci, mohou být testováním kybernetické obrany, jsou proto studovány jak státními aktéry z řad útočníků, tak i obránci.