pri sledovaní práce, mediálnych výstupov Kateřiny Thorovej je jasné, že je to žena, ktorá rozumie, je kompetentná, ale zároveň stále hľadá. Pozerá okolo seba poriadne otvorenými očami. Dlhoročná skúsenosť sa stáva pri diagnostike a poradenstve detí či dospelých klientov súčasťou jej nazerania na zložitosť problematiky autistického spektra, pomáha nevynášať rýchle súdy a zachovať si otvorenú myseľ. 

jednou z tém, ktorým venujete pozornosť, sú mýty a stereotypné predstavy súvisiace s autizmom. V súvislosti s deťmi s autizmom som vás niekde počula povedať, že si ich všetkých predstavujeme ako Sheldonov alebo ako Děti úplňku. 

Autismus se vyskytuje ve velmi širokém spektru příznaků. I hloubka obtíží je velmi rozdílná. Na jedné straně spektra se nachází lidi, kteří jsou těžce autističtí, nemluví a mají závažnou poruchu intelektu, a na straně druhé lidé s nadprůměrnou inteligencí. Někteří fungují zcela samostatně, mají rodiny a vynikají ve svých profesích. Je pravda, že většina lidí s autismem nevypadá ani jako Sheldon a ani jako Rain Man. 

Dětí a dospělých s těžkým autismem a chováním extrémně náročným na péči je několik tisíc. Zbývajících lidí na spektru jsou desítky či spíše stovky tisíc. Velmi často si uvědomují svoji jinakost a snaží se ji zamaskovat, a to je velmi vyčerpává. U velké části autistů pak na první pohled vůbec nepoznáte, že autismus mají. A když už diagnózu získají a začnou s informací pracovat, tak zase slyší: „Ty přece nemůžeš mít autismus. Takhle autismus nevypadá.“

zjednodušenia a predsudky sú nebezpečné v akejkoľvek oblasti. Prinášajú často zbytočné pnutie, často nie dobré rozhodnutia. Stretávam sa s nimi aj medzi ľuďmi, ktorí roky fungujú v komunite so špeciálnymi deťmi. Od otázok, prečo Jonáška nevezmeš so sebou, prečo dovolíš, aby ťa udrel, až po nepochopenie toho, že asi mu systém nášho špeciálneho školstva veľmi nesedí a mali by sme mať aj inú možnosť, ako zostať doma. Stereotypy, ktoré môžu byť prekážkou aj v prípade dobrých úmyslov. 

To máte zcela pravdu. Velmi rozšířené a škodlivé jsou například předsudky o tom, že autisté nemohou bezpečně řídit. V dospělosti se u nás nechal diagnostikovat řidič kamiónu, který si pochvaloval, že mu povolání zcela vyhovuje, protože tráví čas rád sám na cestách. A také řidič autobusu, který jezdil dvacet let bez nehod dálkové noční trasy, protože miloval noční klid. Dalším nevhodným zobecněním je, že autisté nemají empatii a nestojí o sociální vztahy. Přitom řada z nich si přeje mít přátele a mnozí je i mají. Je mezi nimi mnoho přátelských a laskavých lidí, kteří se snaží druhým pomáhat. Moje kamarádka s autismem skvěle pečuje o klienty s těžkým postižením. Jedna paní učitelka na spektru zase učí malé děti ve škole. Je oblíbená a vyhlášená svým pochopením pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jen dozory v hlučné jídelně jí dělají potíže. Mnoho lidí s autismem se angažuje v ochraně zvířat a přírody, vede útulky pro zvířata. Měli bychom přestat autismus démonizovat. Většina dětí s autismem není ani nadměrně agresivních, a pokud ano, tak na vině bývá nadměrný stres, kterému jsou roky vystaveni.